6 C 109/2023-39 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném nejprve zaplacení částky 26 755 Kč s příslušenstvím z titulu plnění ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky řízení dne 8. 10. 2021. 2. Poté, co soud vyzval žalobkyni k prokázání, zda splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně uvedla, že k prověření úvěruschopnosti nebude doplňovat žádná skutková tvrzení, a vzala svou žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 29. 9. 2023, č. j. 6 C 109/2023-35, soud řízení dle § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též„ o. s. ř.“), částečně zastavil, a to ohledně částky 5 200 Kč (poplatek za poskytnutí zápůjčky), úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 200 Kč od 8. 11. 2021 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částky 1 555 Kč jakožto smluvní pokuty. Předmětem řízení tak nadále byla pouze jistina 20 000 Kč a žalobkyní požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 11. 2021 do zaplacení. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Ze smlouvy ze dne 8. 10. 2021 plyne, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit žalobkyni do 7. 11. 2021 spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky 5 200 Kč, dále byly ve smlouvě sjednány i náklady za uplatnění pohledávky a smluvní pokuta. 5. Z výpisu z účtu se podává, že žalovanému byla dne 8. 10. 2021 zaslána částka 20 000 Kč jakožto zápůjčka od žalobkyně. 6. Z výzvy k úhradě ze dne 3. 4. 2023 včetně poštovního podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně dne 3. 4. 2023 zaslala žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení částky 26 561 Kč na základě smlouvy (uzavřené mezi účastníky řízení dne 8. 10. 2021), a to do tří dnů. 7. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 8. 10. 2021 žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalobkyně téhož dne zaplatila žalovanému 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit kromě této částky i poplatek, pro případ prodlení se žalovaný zavázal zaplatit poplatky za upomínky a smluvní pokutu. Žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením předmětné smlouvy zkoumala schopnost žalovaného splatit daný spotřebitelský úvěr. V dopise odeslaném dne 3. 4. 2023 byl žalovaný poprvé (prokazatelně) vyzván k zaplacení dlužné částky. 8. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaný, na rozdíl od žalobkyně, vystupoval v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“). 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Teprve s účinností od 29. 5. 2022 zní § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru následovně:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ 12. Nicméně s ohledem na závěry vyplývající z evropského práva je zřejmé, že i smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené v roce 2021 trpěly sankcí absolutní neplatnosti v případě nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka. 13. Tato interpretace je zřejmá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, podle něhož články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 14. Žalobkyně neprokázala, že posuzovala úvěruschopnost žalovaného, pročež je předmětná smlouva absolutně neplatná. Tohoto závěru si byla ostatně vědoma i žalobkyně, pročež vzala žalobu částečně zpět. 15. Částka 20 000 Kč proto představuje bezdůvodné obohacení, na jehož vrácení má žalobkyně nárok (§ 2993 o. z.). Jelikož žalobkyně prokázala, že tato částka byla žalovanému vyplacena, a ani žalovaný netvrdil, že by jakoukoliv část této částky žalobkyni vrátil, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto částku výrokem I. tohoto rozsudku. 16. S ohledem na závěr o bezdůvodném obohacení nelze přiznat žalobkyni nárok na jakákoliv další plnění plynoucí ze smlouvy. V této části (ohledně částky 5 200 Kč jako poplatku za poskytnutí zápůjčky včetně zákonného úroku z prodlení z této částky, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částky 1 555 Kč jakožto smluvní pokuty) nicméně již bylo řízení zastaveno pro částečné zpětvzetí žaloby. 17. Bezdůvodné obohacení je splatné na základě výzvy věřitele, není-li sjednáno jinak (ve vztahu k nové právní úpravě obsažené v o. z. srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 903/2021). Soud vyzval žalobkyni, nechť uvede, kdy poprvé byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky, a označil důkazy k prokázání tohoto tvrzení. Na tuto výzvu žalobkyně nereagovala. Soud proto vycházel z příloh žaloby, kde bylo hned několik výzev k plnění, nicméně první výzva, jejíž odeslání žalobkyně skutečně prokázala, byla učiněna dopisem ze dne 3. 4. 2023 (odeslaným téhož dne), v němž žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do tří dnů. Tento dopis soud považuje za doručený žalovanému dnem 6. 4. 2023 (§ 573 o. z.). Třídenní lhůta k zaplacení stanovená žalobkyní tak uplynula v neděli 9. 4. 2023 - s ohledem na velikonoční svátky však žalovaný měl reálnou možnost plnit na základě výzvy až následující pracovní den, tj. v úterý 11. 4. 2023. Dlužná částka 20 000 Kč je proto splatná až od 12. 4. 2023, teprve od tohoto dne proto soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). 18. Zákonný úrok z prodlení pro prodlení, k němuž došlo v dubnu 2023, činil 15 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), nicméně soud nemohl překročit žalobní návrh, v němž žalobkyně nárokovala úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně (srov. podobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1203/2007). Z výše uvedených důvodů soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč až od 12. 4. 2023 do zaplacení, ve zbývající části (úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 11. 2021 do 11. 4. 2023) žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. 19. Uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení se řídí zásadou procesního úspěchu ve věci, srov. § 142 o. s. ř. Úspěch účastníka v ří