3 C 34/2024-51 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 994,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši 15 % z této částky od 6. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 170,08 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 368,15 Kč, dále zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokuty ve výši 413,87 Kč, a to z titulu smlouvy o úvěru č. 880103001, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „úvěrující“) se žalovaným dne 11. 1. 2023, na základě úvěrující poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve 12 pravidelných měsíčních splátkách po 2 881,09 Kč splatných vždy k 11. dni příslušného měsíce a dále se zavázal zaplatit i smluvní kapitalizovaný úrok ve výši 14 573,08 Kč, celkem se tedy zavázal zaplatit částku 34 573,08 Kč. Dne 10. 4. 2023 uzavřel žalovaný s úvěrující druhou smlouvu o úvěru téhož čísla, která je však technicky dodatkem výše uvedené smlouvy, na základě níž byl předchozí závazek dohodu smluvních stran upraven tak, že jistina úvěru nově činila částku 17 994,44 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v 10 pravidelných měsíčních splátkách po 2 881,09 Kč splatných vždy k 11. dni příslušného měsíce a dále se zavázal zaplatit i smluvní kapitalizovaný úrok ve výši 10 816,46 Kč, celkem se tedy zavázal zaplatit částku 28 810,90 Kč, a to nejpozději ke dni splatnosti poslední splátky úvěru, tj. ke dni 11. 2. 2024. Žalovaný však nedodržel sjednaný rozpis měsíčních splátek, splátky úvěru nehradil řádně a včas, proto úvěrující úvěr ke dni 11. 8. 2023 zesplatnila. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný zaplatil úvěrující dne 8. 2. 2023 částku 2 881,09 Kč a dne 10. 3. 2023 částku 2 881,09 Kč, celkem tak uhradil částku 5 762,18 Kč. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ke dni 5. 9. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení o tom, zda a jakým způsobem její právní předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného a aby k tomuto tvrzení předložila listinné důkazy. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala tak, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr a vzala žalobu částečně zpět ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 6 368,15 Kč a smluvní pokuty ve výši 413,87 Kč. Soud proto postupoval podle § 96 odst. 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a řízení v této části zastavil.4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:- z výpisu z běžného účtu, že na základě smlouvy o úvěru č. 8801403001 ze dne 11. 1. 2023 uzavřené mezi úvěrující a žalovaným poukázala úvěrující dne 11. 1. 20203 účet č. , č. účtu, odpovídající číslu účtu žalovaného uvedenému ve smlouvě o úvěru částku 20 000 Kč,- ze společného prohlášení úvěrující a žalobkyně uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 9. 2023, z výňatku ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení úvěrující a z oznámení žalobkyně, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni,- z předžalobní výzvy ze dne 3. 1. 2024 a podacího archu, že dne 5. 1. 2024 byla žalovanému odeslána výzva ke splnění dlužné částky.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.7. Podle § 588 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.8. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.11. V projednávané věci žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Soud proto hodlal žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), aby doplnila skutková tvrzení a označila k němu důkazy o tom, že úvěrující (její právní předchůdkyně) řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, přišla tak o možnost být v tomto směru poučena (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009 sp.zn. 21 Cdo 5232/2007, pramen ASPI). Žalobkyně tak v tomto směru neunesla břemeno tvrzení natož břemeno důkazní. Soud proto uzavřel, že úvěrující (její právní předchůdkyně) tuto svoji zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila. Důsledkem absence tohoto postupu a nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla smluvním stranám žádná jiná práva a povinnosti, než povinnost vrátit si z titulu bezdůvodného obohacení to, co si na základě absolutně neplatné smlouvy vzájemně plnili. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 14 237,82 Kč, když úvěrujícímu byla poskytnuta bezhotovostně převodem na účet částka 20 000 Kč a podle tvrzení žalobkyně žalovaný již uhradil celkem částku 5 762,18 Kč. Soud proto žalobě vyhověl v částce 14 237,82 Kč představující dosud neuhrazenou jistinu (20 000 Kč – 5 762,18 Kč), když přihlédl i k tomu, že žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní a žalobě se nijak nebránil. Jelikož žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, soud žalobkyni zároveň přiznal i úrok z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to s ohledem na právní posouzení věci od druhého dne následujícího po dni, kdy mu byla doručena předžalobní výzva k plnění, která byla podle podacího archu odeslána dne 5. 1. 2024, žalovanému byla doručena za použití § 573 o. z. dne 10. 1. 2024, žalovaný mohl plnit dne 11. 1. 2024 a od 12. 1. 2024 je tak v prodlení. Ve zbývající části pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ohledně uplatněného nároku (počítáno ke dni rozhodnutí) ve věci úspěch v rozsahu 55,58 % a žalovaný v rozsahu 44,42 %. Čistý úspěch žalobkyně tak činí rozdíl, tj. 11,16 %. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 800 Kč a náklady zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. odměna za 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 1) a 3 x paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a/), odměna za 1 úkon právní služby (částečné zpětvzetí žaloby) ve výši 1 820 Kč (§ 7, § 8 odst. 1, § 14b odst. 3) a paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. b/). Advokátu byla dále přiznána podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. 21 % DPH ve výši 697,20 Kč. Náklady řízení ve výši 537,60 Kč je třeba zaplatit advokátu (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).13. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce 3 dnů.14. Tato věc byla projednána bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.).