6 C 166/2023-43 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované nejprve zaplacení částky 24 287 Kč s příslušenstvím z titulu plnění ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky řízení dne 24. 2. 2022, na jejímž základě žalobkyně žalované zaplatila 15 000 Kč a žalovaná nesplnila svou povinnost vrátit tuto částku a příslušenství. 2. Poté, co soud vyzval žalobkyni k prokázání, zda splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně uvedla, že k prověření úvěruschopnosti nebude doplňovat žádná skutková tvrzení, a vzala svou žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 25. 10. 2023, č. j. 6 C 166/2023-40, soud řízení dle § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též„ o. s. ř.“), částečně zastavil, a to ohledně částky 9 838 Kč (poplatek za poskytnutí zápůjčky 6 750 Kč a dále již žalovanou zaplacená částka 3 088 Kč), úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 838 Kč od 3. 6. 2022 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částky 2 537 Kč jakožto smluvní pokuty. Předmětem řízení tak nadále byla pouze nesplacená část jistiny 11 912 Kč a žalobkyní požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 912 Kč od 3. 6. 2022 do zaplacení. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Ze smlouvy ze dne 24. 2. 2022 plyne, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit žalobkyni do spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky 6 750 Kč, a to ve třech splátkách po 7 250 Kč splatných třicátý první, šedesátý druhý a devadesátý třetí den ode dne poskytnutí zápůjčky, dále byly ve smlouvě sjednány i náklady za uplatnění pohledávky a smluvní pokuta. 5. Z výpisu z účtu se podává, že žalované byla dne 24. 2. 2022 zaslána částka 15 000 Kč jakožto zápůjčka od žalobkyně. 6. Z výzvy k úhradě ze dne 24. 4. 2023 včetně poštovního podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně dne 24. 4. 2023 zaslala žalované předžalobní výzvu k zaplacení částky 29 025 Kč na základě smlouvy (uzavřené mezi účastnicemi řízení dne 24. 2. 2022), a to do tří dnů. 7. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 24. 2. 2022 žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, na jejímž základě žalobkyně téhož dne zaplatila žalované 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit kromě této částky i poplatek, pro případ prodlení se žalovaná zavázala zaplatit poplatky za upomínky a smluvní pokutu. Žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy nezkoumala schopnost žalované splatit daný spotřebitelský úvěr. V dopise odeslaném dne 24. 4. 2023 byla žalovaná poprvé (prokazatelně) vyzvána k zaplacení dlužné částky. 8. Mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaná, na rozdíl od žalobkyně, vystupovala v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“). 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Teprve s účinností od 29. 5. 2022 zní § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru následovně:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ 12. Nicméně s ohledem na závěry vyplývající z evropského práva je zřejmé, že i smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené v únoru 2022 trpěly sankcí absolutní neplatnosti v případě nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka. 13. Tato interpretace je zřejmá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, podle něhož články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 14. Žalobkyně neposuzovala úvěruschopnost žalované, pročež je předmětná smlouva absolutně neplatná. Tohoto závěru si byla ostatně vědoma i žalobkyně, pročež vzala žalobu částečně zpět. 15. Žalobkyně má proto nárok toliko na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2993 o. z.). Žalobkyně žalované zaplatila 15 000 Kč, žalovaná žalobkyni vrátila 3 088 Kč. Dosud nevrácená část bezdůvodného obohacení tak činí 11 912 Kč. Ani žalovaná netvrdila, že by žalobkyni zaplatila jakoukoliv další částku, soud proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit částku 11 912 Kč. 16. S ohledem na závěr o bezdůvodném obohacení nelze přiznat žalobkyni nárok na jakákoliv další plnění plynoucí ze smlouvy. Mimo jiné v této části (ohledně částky 9 838 Kč jako poplatku za poskytnutí zápůjčky 6 750 Kč a dále již žalovanou zaplacené částky 3 088 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 838 Kč od 3. 6. 2022 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částky 2 537 Kč jakožto smluvní pokuty) nicméně již bylo řízení zastaveno pro částečné zpětvzetí žaloby. 17. Bezdůvodné obohacení je splatné na základě výzvy věřitele, není-li sjednáno jinak (§ 1958 odst. 2 o. z., srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 903/2021). Soud vyzval žalobkyni, nechť uvede, kdy poprvé byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky, a označila důkazy k prokázání tohoto tvrzení. Na tuto výzvu žalobkyně nereagovala. Soud proto vycházel z příloh žaloby, kde bylo hned několik výzev k plnění, nicméně první výzva, jejíž odeslání žalobkyně skutečně prokázala, byla učiněna dopisem ze dne 24. 4. 2023 (odeslaným téhož dne), v němž žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky do tří dnů. Tento dopis soud považuje za doručený žalované dnem 27. 4. 2023 (§ 573 o. z.). Třídenní lhůta k zaplacení stanovená žalobkyní tak uplynula 30. 4. 2023. Žalovaná je proto v prodlení až od 1. 5. 2023, teprve od tohoto dne proto soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). 18. Zákonný úrok z prodlení pro prodlení, k němuž došlo v květnu 2023, činil 15 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), nicméně soud nemohl překročit žalobní návrh, v němž žalobkyně nárokovala úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně (srov. podobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1203/2007). Z výše uvedených důvodů soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 912 Kč až od 1. 5. 2023 do zaplacení, ve zbývající části (úrok z pr