6 C 86/2024-42 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném nejprve zaplacení částky 13 836 Kč s příslušenstvím z titulu plnění ze smlouvy o úvěru č. 849871005 ze dne 3. 6. 2023 uzavřené mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále též „právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému zaplatil 12 000 Kč a žalovaný nesplnil svou povinnost vrátit tuto částku a příslušenství.2. Poté, co soud vyzval žalobkyni k prokázání, zda splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně uvedla, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje, a vzala svou žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 5. 8. 2024, č. j. 6 C 86/2024-38, soud řízení dle § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), částečně zastavil, a to ohledně částky 2 860 Kč (kapitalizovaný smluvní úrok) a částky 1 836 Kč (smluvní pokuta). Předmětem řízení tak nadále byla pouze nesplacená jistina 12 000 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 754,52 Kč (tj. z částky 12 000 Kč za období od 4. 7. 2023 do 4. 12. 2023) a dále náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 217 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Z žalobkyní předložených listin učinil soud následující skutková zjištění:5. Ze smlouvy ze dne 3. 6. 2023 (smlouva neobsahuje podpis žalovaného; i kdyby však podpis žalovaného obsahovala, na níže vyslovených závěrech by to neměnilo ničeho, proto soud pro zjednodušení vycházel z toho, že smlouva uzavřena byla) plyne, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému částku 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem 2 760 Kč do 3. 7. 2023. Dále si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu a různé poplatky.6. Z výpisu z účtu se podává, že žalovanému byla dne 3. 6. 2023 na účet zaslána částka 12 000 Kč s variabilním symbolem 849871005 (číslo smlouvy o úvěru).7. V dopise ze dne 6. 8. 2023, jenž byl dle podacího lístku téhož dne odeslán, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ihned s tím, že úvěr je připraven k soudnímu vymáhání.8. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a ze společného prohlášení o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek plyne, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni.9. Dle vlastního tvrzení žalobkyně byl žalovaný poprvé vyzván k zaplacení tzv. obyčejným dopisem ze dne 11. 7. 2023, žalobkyně nemá doklad o odeslání výzvy.10. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 3. 6. 2023 právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně téhož dne zaplatil žalovanému 12 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit kromě této částky i úrok, pro případ prodlení se žalovaný zavázal zaplatit poplatky a smluvní pokutu. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy nezkoumal schopnost žalovaného splatit daný spotřebitelský úvěr. Předmětná pohledávka byla postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. V dopise odeslaném dne 6. 8. 2023 byl žalovaný poprvé (prokazatelně) vyzván k zaplacení dlužné částky, tento dopis současně představoval předžalobní výzvu.11. Na základě zjištěného skutkového stavu přijal soud následující právní závěry:12. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaný, na rozdíl od právního předchůdce žalobkyně, vystupoval v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“). Předmětná pohledávka byla dle § 1879 o. z. postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni.13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Žalobkyně sama uvedla, že nemá důkazy ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného jejím právním předchůdcem. Nebylo tedy třeba nařizovat jednání a na něm žalobkyni znovu vyzývat dle § 118a odst. 3 o. s. ř. (takový postup by byl nadbytečný a nehospodárný). Není pochyb o tom, že předmětná smlouva je absolutně neplatná. Tohoto závěru si byla ostatně vědoma i žalobkyně, pročež vzala žalobu částečně zpět.16. Žalobkyně má proto nárok toliko na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2993 o. z.). Právní předchůdce žalobkyně žalovanému zaplatil 12 000 Kč. Žalovaný netvrdil, že by žalobkyni či jejímu právnímu předchůdci vrátil jakoukoliv částku. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč.17. S ohledem na závěr o bezdůvodném obohacení nelze přiznat žalobkyni nárok na jakákoliv další plnění plynoucí ze smlouvy. V této části již ostatně bylo řízení zastaveno pro částečné zpětvzetí žaloby. Žalobkyni nicméně nelze přiznat ani náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, neboť i tento nárok se opírá o smlouvu, která je absolutně neplatná.18. Bezdůvodné obohacení je splatné na základě výzvy věřitele, není-li sjednáno jinak (§ 1958 odst. 2 o. z., srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 903/2021). První výzva, jejíž odeslání žalobkyně skutečně prokázala, byla učiněna dopisem ze dne 6. 8. 2023 (odeslaným téhož dne), v němž žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ihned. Tento dopis soud považuje za doručený žalovanému dnem 9. 8. 2023 (§ 573 o. z.). Žalovaný tak měl plnit bez zbytečného odkladu, tj. nejpozději 10. 8. 2023 (následujícího pracovního dne). Žalovaný je proto v prodlení až od 11. 8. 2023, teprve od tohoto dne soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.).19. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 12 000 Kč za dobu od 11. 8. 2023 do 4. 12. 2023 (k tomuto dni jej žalobkyně kapitalizovala) činí 572,05 Kč. Ve zbývající části (182,47 Kč) soud žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ze shora vyložených důvodů nepřiznal.20. Uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení se řídí zásadou procesního úspěchu ve věci, srov. § 142 o. s. ř. Úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků, včetně úroků z prodlení, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Soud pak vezme v úvahu jejich výši ke dni vyhlášení svého rozhodnutí, viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08.21. Ke dni vyhlášení tohoto rozsudku tak žalobkyně byla procesně úspěšná co do částky celkem 14 046,57 Kč (73,4 %) a procesně neúspěšná (včetně části, v níž bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí) co do částky celkem 5 095,47 Kč (26,6 %). Žalobkyni náleží dle § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu 46,8 % nákladů řízení (73,4 % minus 26,6 %). Ty tvoří zaplacený soudní poplatek 800 Kč a náklady zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, tj. odměna za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) po 300 Kč (§ 14b odst. 1) a 3 x paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč [§ 14b odst. 5 písm. a)]. K nákladům řízení patří dále podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada 21% DPH ve výši 252 Kč. Plná náhrada nákladů řízení by čin