Okresní soud v Havlíčkově Brodě 18 C 46/2026-35 – Náklady řízení

Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení celkové částky 73.244,06 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila především tím, že dne 9. 4. 2025 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 47.900 Kč. Žalobkyně tvrdila, že na základě této smlouvy byly dne 9. 4. 2025 žalované na bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, vyplaceny finanční prostředky ve výši 34.000 Kč. Před uzavřením smlouvy měla žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované, přičemž ověřený čistý měsíční příjem žalované činil podle tvrzení žalobkyně 38.870 Kč. Dle žalobních tvrzení byla mezi účastníky sjednána povinnost hradit poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a smluvní úrok ve výši 0,93 % denně z nesplacené jistiny. V důsledku prodlení žalované se splácením úvěru žalobkyně smlouvu dne 11. 8. 2025 vypověděla a celý dluh se stal splatným dne 12. 8. 2025. Ke dni podání žaloby žalobkyně evidovala dluh ve výši 72.698,36 Kč, sestávající z jistiny 34.000 Kč, poplatku za vyplacení tranše úvěru 676,60 Kč, smluvního úroku 37.856,76 Kč a poplatku za službu Presto ve výši 165 Kč, přičemž dále uplatnila smluvní pokutu ve výši 545,70 Kč a zákonný úrok z prodlení. Do dne podání žaloby žalovaná neuhradila na dluh ničeho.1. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.2. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání při splnění podmínek dle § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně ani žalovaná neměly proti tomuto postupu žádných námitek.3. Na základě provedených důkazů soud zjistil:- ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , že dne 9. 4. 2025 uzavřela žalovaná s žalobkyní smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru s kreditním rámcem do výše 47.900 Kč, úvěr měl být vyplácen na účet žalované č. , č. účtu, , byla sjednána pevná úroková sazba ve výši 0,933 % denně, RPSN ve výši 1.429,74 %, žalovaná se zavázala splácet poskytnuté finanční prostředky v pravidelných denních splátkách a uhradit poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, přičemž si sjednala i službu „Presto“ za poplatek 165 Kč, v případě prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky;- z přehledu bankovních transakcí, že dne 9. 4. 2025 byla z prostředků žalobkyně na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, poukázána částka 34.000 Kč;- z předžalobní výzvy, že právní zástupkyně žalobkyně adresovala žalované výzvu s datem 14. 12. 2025.4. Z ostatních navržených důkazů soud nevycházel, neboť má za to, že by pro objasnění věci nepřinesly ničeho relevantního.5. Na základě provedených důkazů soud po skutkové stránce uzavřel, že na základě smlouvy o revolvingovém úvěru žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 34.000 Kč. Žalovaná následně na úvěr nezaplatila ničeho.6. Soud z hlediska hmotného práva danou věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Soud uzavřel, že smlouva o revolvingovém úvěru se pro rozpor s dobrými mravy příčí § 580 odst. 1 o. z. Sjednaný úrok 0,933 % denně odpovídá při prostém ročním přepočtu sazbě 340,545 % ročně a více než třináctinásobně převyšuje obvyklou sazbu srovnatelných revolvingových úvěrů, pohybující se kolem 25 % ročně. Soudu je navíc z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně poskytuje úvěry opakovaně za obdobných podmínek a její obchodní model je založen právě na takto vysokých úrokových sazbách. Je proto zřejmé, že úrokové ujednání představovalo podstatnou součást smlouvy a žalobkyně by smlouvu za obvyklých úvěrových podmínek neuzavřela. Neplatnost se proto nemůže týkat jen úrokového ujednání, neboť nelze předpokládat, že by smlouva byla bez něj uzavřena. Opačný závěr by žalobkyni umožnil sjednávat nepřiměřené úroky, ponechat si je v případech dobrovolného plnění a teprve v soudním řízení usilovat o jejich nahrazení nižší sazbou. Soud proto přihlédl k neplatnosti smlouvy i bez návrhu podle § 588 o. z.11. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy tak přiznaná částka 34.000 Kč představuje bezdůvodné obohacení, na jehož vrácení má žalobkyně nárok (§ 2993 o. z.). Žalobkyně žalované poskytla úvěr ve zmíněné výši, kdy z této částky žalovaná prokazatelně neuhradila ničeho.12. Dále byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na závěr o bezdůvodném obohacení nelze přiznat žalobkyni žádnou jinou část žalovaného plnění (výrok II.)13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k poměrnému rozdělení úspěchu ve věci a reálně vzniklým nákladům na straně každého účastníka řízení (poměrně větší úspěch zaznamenala žalovaná, ze spisu však nevyplývají žádné náklady, které by jí vznikly), dospěl soud k závěru, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.14. Lhůty k plnění byly žalované stanoveny v délce patnácti dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).