Okresní soud v Havlíčkově Brodě 18 C 64/2026-29 – Náklady řízení

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 34.700 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila především tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 nabyla pohledávku původně vzniklou společnosti , právnická osoba, ., vůči žalovanému ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 22. 4. 2024. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal hradit smluvní úrok a poskytnuté finanční prostředky vrátit za sjednaných podmínek. Vzhledem k tomu, že žalovaný své smluvní povinnosti neplnil a úvěr řádně nesplácel, byl dne 22. 8. 2024 zesplatněn celý dluh. Ke dni podání žaloby žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně proto po žalovaném požadovala zaplacení částky 28.000 Kč představující nesplacenou jistinu úvěru ve výši 20.000 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 8.000 Kč, dále částku 6.700 Kč z titulu smluvní pokuty sjednané pro případ prodlení se splácením úvěru, vše spolu s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Pro případ neprokázání nároku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uplatnila žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení odpovídající částce poskytnuté žalovanému.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“). Žalobkyně s takovým postupem souhlasila. Žalovanému soud zaslal výzvu, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a poučil ho, že v případě, že soudu své stanovisko v určené lhůtě nesdělí, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný na výzvu soudu nijak nereagoval.4. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti:- ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , že byla zavřená dne 22. 4. 2024 mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným, byl sjednán revolvingový úvěr s limitem 30.000 Kč, přičemž finanční prostředky měly být zasílány na účet dlužníka , č. účtu, , úvěr byl sjednán na dobu neurčitou do úplného splacení jistiny, žalovaný se zavázal hradit každý měsíc vždy k 22. dni v měsíci úrok, který byl sjednán ve výši 40 % měsíčně, přičemž jistinu mohl splácet kdykoliv a byl povinen ji vrátit nejpozději při ukončení smlouvy, ve smlouvě byla sjednána RPSN 5517,15 % a pro případ prodlení i smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky;- ze žádosti o spotřebitelský úvěr, že žalovaný uvedl své osobní, kontaktní a ekonomické údaje, zejména zaměstnání u společnosti , právnická osoba, ., měsíční příjem 51.258 Kč a měsíční výdaje 13.000 Kč;- z výplatních lístků žalovaného vyplývá, že v období prosinec 2023 až únor 2024 byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, a dosahoval čistého měsíčního příjmu přibližně 43.000 až 48.000 Kč, přičemž mzda byla vyplácena na bankovní účet č. , č. účtu, ;- z výpisů z účtu žalovaného za období leden–březen 2024, že na účet byly připisovány zejména mzdy od zaměstnavatele, dále zálohy na mzdu, převody od třetích osob a opakované příjmy z úvěrů a půjček. Z účtu byly současně hrazeny splátky úvěrů, převody na jiné účty žalovaného, platby třetím osobám i běžné výdaje, celkový měsíční obrat činil přibližně 65.000 Kč v lednu, 63.000 Kč v únoru a 113.000 Kč v březnu 2024;- z potvrzení o provedení platby, že dne 22. 4. 2024 byla z účtu společnosti , právnická osoba, ., odeslána částka 20.000 Kč na účet , č. účtu, , s variabilním symbolem , var. symbol, ;- oznámení ze dne 22. 8. 2024, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru č. , hodnota, ;- ze smluv o postoupení pohledávek, že pohledávka vzniklá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené se žalovaným byla nejprve společností , právnická osoba, ., postoupena společnosti , právnická osoba, ., a následně společností , právnická osoba, ., postoupena žalobkyni;- dopisy ze dne 20. 7. 2026 byl žalovaný informován o postoupení pohledávky žalobkyni a současně byl před podáním žaloby vyzván z dobrovolné úhradě dluhu.5. Po skutkové stránce soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně poskytla požalovanému částku 20.000 Kč a současně žalovaný na dluh nezaplatil ničeho.6. Soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).14. Podle § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.15. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, proto soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru a dále se zabýval tím, zda byly smlouvy o úvěru uzavřeny platně. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposuzovala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, resp. žalobkyně neprokázala, že by tak její právní předchůdkyně učinila, když nijak neověřovala zejména tvrzené výdaje žalovaného a nijak je nekomparovala s doloženými příjmy.16. Navíc z konstantní judikatury soudů ohledně výše sjednaného úroku vyplývá, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši podstatně přesahující obvyklou úrokovou sazbu v době jeho sjednání stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. S ohledem na okolnosti konkrétní věci nemusí být shledán nepřiměřený úrok ve výši dvojnásobku či trojnásobku úrokové sazby peněžních ústavů.17. Dle databáze ARAD dostupné na stránkách České národní banky vyplývá, že průměrná úroková sazba revolvingových úvěrů poskytnutých v dubnu 2024 se pohybovala kolem cca 25 % ročně.18. Úrok sjednaný účastníky ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně, výrazně překračuje trojnásobek úrokové sazby obvykle sjednávané bankami v době uzavření smlouvy o úvěru. Výše úroku sjednaného mezi účastníky se tak dle názoru soudu příčí dobrým mravům.19. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je z těchto důvodů neplatná. Žalobkyně si této skutečnosti byla zjevně vědoma, když sama navrhla, aby soud věc případně posoudil z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Soud tak nárok žalobkyně posoudil z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného a uložil žalovanému povinnost zaplatit částku, která mu byla skutečně poskytnuta, a zatím nebyla uhrazena, spolu s úrokem z prodlení v souladu s § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný je povinen plnit k rukám žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla úspěch v rozsahu 57,64 % (20.000 Kč z uplatněných 34.700 Kč), zatímco její neúspěch činil 42,36 %, takže její čistý procesní úspěch představuje 15,27 %. Náklady žalobkyně činí celkem 4.135 Kč, a to mimosmluvní odměna za převzetí a přípravu zastoupení a za předžalobní výzvu i žalobu [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu] ve výši 3 × 700 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 3 advokátního tarifu, tři režijní paušály ve výši 3 × 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a soudní poplatek 1.735 Kč. Jelikož zástupce žalobkyně není plátcem DPH, náhrada se o DPH nezvyšuje. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 662 Kč.21. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce, když náklady řízení žalobkyně náleží k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).