6 C 154/2025-39 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 12 322 Kč s příslušenstvím. V žalobě a jejím doplnění tvrdila, že její právní předchůdce, společnost , Anonymizováno, dále též „právní předchůdce žalobkyně“), uzavřel s žalovanou dne 3. 4. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 8 500 Kč, který musel být splacen spolu s příslušenstvím nejpozději do 16. 6. 2024. Žalovaná prostředky čerpala, avšak nevrátila ani přes výzvu. Proto se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 322 Kč včetně zákonného úroku z prodlení, a to od 17. 6. 2024, tj. ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k zaplacení, do zaplacení. Dlužná částka 12 322 Kč se skládá z jistiny 8 500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 570,49 Kč a úroku 251,51 Kč. Pohledávka byla postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalované řádně oznámeno.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. V průběhu řízení před soudem žalobkyně podáním ze dne 12. 2. 2026 sdělila, že z důvodu administrativní chyby nezapočetla částku 5 900 Kč, kterou žalovaná uhradila právnímu původnímu věřiteli ještě před podáním žaloby. Ohledně částky 5 900 Kč a odpovídajícího zákonného úroku z prodlení proto žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Soud tudíž v souladu s § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), v uvedené části výrokem I. tohoto rozsudku řízení zastavil.4. Z žalobkyní předložených a soudem vyžádaných listin učinil soud následující skutková zjištění:5. Dle nepodepsané smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 3. 4. 2024, poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 8 500 Kč. Žalovaná měla tuto částku vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s úrokem 36 % ročně, tj. 251,51 Kč, a poplatkem za sjednání úvěru. Ten měl v případě včasného splacení činit 2 856,39 Kč (v takovém případě by žalovaná jednorázově splatila 11 607,90 Kč a RPSN by činila 4331,72 %). V případě překročení doby splatnosti měl poplatek za sjednání úvěru činit 3 570,49 Kč, v takovém případě by jednorázová výše splátky činila 12 322 Kč, RPSN 9062,72 %.6. Dle dopisu , právnická osoba, ., byla na účet patřící žalované č. 2081229083/0800 dne 3. 4. 2024 (v dopise je chybně uvedeno datum 3. 4. 2025) připsána částka 8 500 Kč z účtu č. 67686689/0300 patřícího právnímu předchůdci žalobkyně. Odeslání této částky na onen účet plyne i z žalobkyní předloženého potvrzení ČSOB o provedení transakce (zde je již uvedeno datum 3. 4. 2024).7. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2025 včetně přílohy č. 1 (seznamu postoupených pohledávek) plyne, že předmětná pohledávka byla postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni.8. Žalobkyně soudu předložila dopisy ze dne 16. 7. 2025, které představovaly předžalobní výzvu a oznámení právního předchůdce žalobkyně o postoupení pohledávky na žalobkyni. Jistou vadou na kráse bylo, že dopisy byly adresovány zcela jiné osobě než žalované. Přesto soud nemá pochyb, že žalobkyně i její právní předchůdce v této době vyhotovili dopisy obdobného znění, jež byly odeslány žalované. Dle potvrzení provozovatele poštovních služeb totiž byla poštovní zásilka dne 21. 7. 2025 právním zástupcem žalobkyně skutečně odeslána žalované. Soudu je přitom z vlastní činnosti známo, že tyto dopisy žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce jsou vždy formulovány obdobně (právní předchůdce žalobkyně oznámí postoupení pohledávky na žalobkyni a téhož data právní zástupce žalobkyně současně vyzve dlužníka k zaplacení ve lhůtě tří dnů – oba dopisy jsou následně odeslány v téže poštovní zásilce dlužníkovi). Soud má proto za prokázané, že žalobkyně poštovní zásilku s těmito dopisy dne 21. 7. 2025 skutečně odeslala žalované.9. Z žalobkyní předložených a soudem vyžádaných listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná měli dne 3. 4. 2024 uzavřít (žalobkyní předložená smlouva neobsahuje podpis žalované) úvěrovou smlouvu, v níž si měli sjednat úvěr pro žalovanou ve výši 8 500 Kč. Žalovaná měla tuto částku vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s úrokem 36 % ročně, tj. 251,51 Kč, a poplatkem za sjednání úvěru. Ten měl v případě včasného splacení činit 2 856,39 Kč (v takovém případě by žalovaná jednorázově splatila 11 607,90 Kč a RPSN by činila 2856,39 %). V případě překročení doby splatnosti měl poplatek za sjednání úvěru činit 3 570,49 Kč, v takovém případě by jednorázová výše splátky činila 12 322 Kč, RPSN 9062,72 %. Právní předchůdce žalobkyně dne 3. 4. 2024 zaplatil žalované částku 8 500 Kč. Žalovaná vrátila právnímu předchůdci žalobkyně pouze částku 5 900 Kč, dále již nezaplatila žalobkyni ani jejímu právnímu předchůdci ničeho ani přes výzvu odeslanou dne 21. 7. 2025 s třídenní lhůtou k plnění. Tato zásilka obsahovala i dopis právního předchůdce žalobkyně oznamující žalované postoupení pohledávky na žalobkyni.10. Na základě zjištěného skutkového stavu přijal soud následující právní závěry:11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). S ohledem na níže přijatý závěr o absolutní neplatnosti smlouvy a o vzniku bezdůvodného obohacení bylo nadbytečné zabývat se otázkou, zda k uzavření smlouvy skutečně došlo, soud proto pro zjednodušení vycházel ze závěru, že smlouva uzavřena byla (i kdyby však k uzavření smlouvy nedošlo, výrok rozsudku by byl stejný). Žalovaná, na rozdíl od právního předchůdce žalobkyně, vystupovala v pozici spotřebitele. Jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Předmětná pohledávka byla dle § 1879 a násl. o. z. postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná řádně vyrozuměna.12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde právním předchůdci žalobkyně), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovanou) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.15. I Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se přestupku, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále též „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Fin