8 C 78/2025-92 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Dle žalobních tvrzení uzavřela dne 6. 2. 2024 žalovaná se žalobkyní smlouvu o zápůjčce. Předtím žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Smlouva byla uzavřena za využití elektronických prostředků komunikace na dálku, to konkrétně prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, . Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky žalobkyně. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč (zasláno na bankovní účet). Žalovaná se pak zavázala jistinu 15.000 Kč vrátit, to spolu s poplatkem 9.000 Kč. Splatnost byla sjednána v 3měsíčních splátkách s datem splatnosti poslední splátky 14. 4. 2024. Žalovaná však své smluvní povinnosti řádně a včas nesplnila – ke dni podání žaloby na dluh neuhradila nic. Žalobkyně se proto obrátila se svým nárokem na soud. Žádala, aby ten uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 29.235 Kč (jistina 15.000 Kč + 9.000 Kč poplatek + 2.000 náklady spojené s uplatněním pohledávky + 5.235 Kč smluvní pokuta sjednaná ve smlouvě o zápůjčce jako 0,1 % denně z dlužné částky 15.000 Kč od 15. 4. 2024 do 30. 3. 2025), to spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 24.000 Kč od 15. 4. 2024 do zaplacení.2. Ve věci vydaný platební rozkaz napadla žalovaná včasným odporem. Následně sdělila, že na dluh začala plnit, to 3.000 Kč měsíčně. Také ze zdravotních důvodů omluvila svou neúčast u jednání nařízeného na 18. 9. 2025.3. Jak žalovaná uvedla ve svém podání z 27. 9. 2025, v účasti u dalších jednání jí bránil její zdravotní stav – byla i hospitalizovaná. Tuto její procesní obranu soud akceptoval až do 9. 4. 2026, kdy se žalovaná již k jednání dostavila. Tehdy také potvrdila, že jí žalobkyně skutečně vyplatila částku 15.000 Kč.4. Žalobkyně po výzvě soudu, aby doložila řádné prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy z 6. 2. 2024, podáním ze dne 11. 6. 2025 upravila žalobní žádání tak, že po žalované nárokuje jen fakticky jí vyplacené peníze, představující při neplatnosti smlouvy o zápůjčce bezdůvodné obohacení.5. Žalobkyně nakonec žádala (viz podání ze dne 2. 4. 2026), aby žalované bylo uloženo zaplatit jí částku 3.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15.000 Kč od 18. 11. 2025 do 17. 12. 2025 v částce 181 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 12.000 Kč od 19. 12. 2025 do 24. 1. 2026 v částce 179 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 9.000 Kč od 26. 1. 2026 do 17. 2. 2026 v částce 84 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 6.000 Kč od 19. 2. 2026 do 22. 3. 2026 v částce 78 Kč a se se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.000 Kč od 24. 3. 2026 do zaplacení.6. Soud tak současně uzavřel, že ve zbytku došlo ke zpětvzetí žaloby.7. Z provedených důkazů pro věc rozhodných soud po skutkové stránce učinil tato zjištění:- z listiny Smlouva o zápůjčce datované 6. 2. 2024, že žalobkyně jako věřitel se měla zavázat poskytnout žalované jako klientovi částku 15.000 Kč (čl.1.1. smlouvy), kterou se žalovaná zavázala spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 9.000 Kč (čl.1.3. smlouvy), uhradit ve 3 splátkách po 8.000 Kč (splatnost v jednotlivých měsících dle čl.1.4. smlouvy); pro případ prodlení klienta s plněním jeho závazků byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % z dlužné částky denně (čl.2.4. smlouvy);- listinou ze dne 11. 3. 2024 se žalobkyně obracela na žalovanou s upozorněním na dosud neuhrazený dluh dle smlouvy výše v celkové částce 8.785 Kč; další upomínky jsou datované 22. 3. 2024 a 19. 4. 2024; předcházelo jim oznámení o zesplatnění dluhu s tím, že jeho celková výše činí 26.988 Kč;- z dokladů o platbách žalovanou, že ta uhradila 18. 11. 2025 částku 3.000 Kč, 16. 10. 2025 částku 3.000 Kč, 23. 3. 2026 částku 3.000 Kč, 18. 2. 2026 částku 3.000 Kč a 26. 1. 2026 částku 3.000 Kč.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. V projednávané věci žalobkyně nakonec ani sama nečinila sporným, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru se žalovanou dostatečně její úvěruschopnost neprověřila. Sama totiž žádala po žalované vrácení jen toho, co žalované bylo skutečně vyplaceno, a to z titulu bezdůvodného obohacení.12. Pokud nebyla úvěruschopnost žalované dostatečně prověřena, je smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 2. 2024 neplatná.13. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (§ 2991 odst. 1 o. z.). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 2 o. z.).14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Pokud by žalovaná sama nic nehradila, byl by shledán důvodný požadavek žalobkyně na zaplacení částky 15.000 Kč. Žalovaná však žalobkyni již částku 15.000 Kč (5 x 3.000 Kč) zaplatila – žalobkyně podáním ze dne 11. 3. 2026 sdělila, že jí žalovaná uhradila 18.000 Kč.16. Dle soudu tak bylo na odůvodněný požadavek žalobkyně na zaplacení částky 15.000 Kč včetně nároku na zákonný úrok z prodlení z dluhu splatnosti dle § 87 odst.1 ZSÚ vše uhrazeno.17. Proto soud žalobu na zaplacení částky 3.000 Kč s příslušenstvím (viz poslední verze žalobního požadavku ze dne 2. 4. 2026) jako nedůvodnou zamítl.18. Ve zbytku bylo řízení z důvodů zpětvzetí žaloby zastaveno (§ 96 odst.1,2,4 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.).19. Žalobkyně žádala zaplacení částky 29.235 Kč, soud by shledal její požadavek (nebylo-li by dobrovolného plnění žalované) důvodným ve výši 15.000 Kč. Jde tak o 50 % procesní úspěch i neúspěch žalobkyně. Soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).