10 C 196/2021-16 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 9 739,26 Kč s příslušenstvím. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že věřitel - společnost [právnická osoba], [IČO], poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a to na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 17. 7. 2018. Žalovaný se zavázal půjčku pravidelně splácet, a to včetně souhrnného poplatků (úroků) ve výši 5 302 Kč. Žalovaný měl nejpozději zaplatit celou dlužnou částku dne 28. 5. 2019. Žalovaný dlužnou částku řádně a včas nesplácel a původní věřitel dne 20. 1. 2020 postoupil pohledávku žalobkyni. Ke dni rozhodování soudu dlužil žalovaný žalobkyni celkem částku 9 739,26 Kč a od 21. 1. 2020 nadále trvalo prodlení žalovaného se zaplacením, tj. ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní posouzení věci vychází z ustanovení z ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku, úroky a úroky z prodlení zaplatit. Původní věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Původní věřitel pohledávku postoupil žalobci dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 200 Kč. Advokát poskytl žalobci tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.