10 C 266/2021-13 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal žalobou podanou soudu proti žalované zaplacení částky 6 294 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené smlouvy o úvěru. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba je důvodná. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že právní předchůdce žalobce – společnost [právnická osoba], poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč, a to na základě uzavřené smlouvy o úvěru [číslo]. Žalovaná se zavázala úvěr pravidelně splácet, žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, čímž jí vznikla povinnosti zaplatit věřiteli pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a zároveň povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Ke dni podání žaloby proto žalovaná dluží žalovanou částku 6 294 Kč s příslušenstvím, skládající se z nesplacené jistiny ve výši 4 500 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 500 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení, zákonného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 491,64 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 585 Kč, neuhrazené paušální náhrady za upomínání ve výši 50 Kč a částky ve výši 1 794 Kč jako smluvní pokuty. Pohledávka byla postoupena žalobci, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 s účinností ke dni 28. 8. 2020. Ke dni rozhodování soudu dlužila žalovaná žalobci celkem částku shora uvedenou a nadále trvá prodlení žalované. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I. soud uložil žalované povinnost dlužnou částku s příslušenstvím zaplatit. Hmotněprávní posouzení věci vychází z ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Pohledávka byla žalobci postoupena dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 200 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.