10 C 282/2021-17 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal žalobou podanou soudu proti žalované zaplacení částky 24 700 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že věřitel - společnost [právnická osoba], identifikační číslo osoby [číslo], poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 18. 6. 2018. Žalovaná se zavázala půjčku pravidelně splácet, a to včetně souhrnného poplatku (úroků) ve výši 12 000 Kč. Žalovaná měla nejpozději zaplatit celou dlužnou částku dne 12. 8. 2019. Žalovaná dlužnou částku řádně a včas nesplácela a původní věřitel dne 15. 1. 2021 postoupil pohledávku žalobci. Ke dni rozhodování soudu dlužila žalovaná žalobci celkem částku 24 700 Kč a od 16. 1. 2021 nadále trvalo prodlení žalované se zaplacením, tj. ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky. To vyplývá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, karty zákazníka, smluvních podmínek, smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalované povinnost dlužnou částku, úroky a úroky z prodlení zaplatit. Při právním hodnocení soud vycházel z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zejména § 2390 a násl. občanského zákoníku, a dále ze speciální právní úpravy zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce posoudil soud dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 988 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 300 Kč. Advokát poskytl žalobci tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění dle výroků I. a II. soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.