13 C 402/2020-30 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 16 790 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] Credit International, SE, [IČO], uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy, tedy dne [datum]. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce celkem částku ve výši 19 140 Kč, která se skládá z půjčky 11 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 8 140 Kč. Žalovaný neplnil podmínky dle smlouvy a smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. po uplynutí 58 týdnů od data podpisu smlouvy, tedy do [datum] Poslední splátku žalovaný zaplatil dne [datum]. Žalovaný zaplatil celkem 2 300 Kč. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení částky 16 790 Kč, která se skládá z dlužné jistiny ve výši 11 000 Kč, souhrnného dlužného poplatku ve výši 5 790 Kč a příslušenství. Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou k zaplacení, avšak bezvýsledně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřila tedy nesporoval skutková tvrzení žalobce uvedená v žalobě. Soud věc projednal a rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř., když pro takovýto postup soudu byly splněny zákonné podmínky. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy, tedy dne [datum]. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce celkem částku ve výši 19140 Kč, která se skládá z půjčky 11 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 8140 Kč. Žalovaný neplnil podmínky dle smlouvy a smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. po uplynutí 58 týdnů od data podpisu smlouvy, tedy do [datum], kdy se žalovaný zavázal zaplatit zápůjčku po splátkách po 330 Kč týdně. Žalovaný neplnil podmínky dle smlouvy a smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. po uplynutí 58 týdnů od data podpisu smlouvy, tedy do [datum] Poslední splátku žalovaný zaplatil dne [datum]. Žalovaný zaplatil celkem 2 300 Kč, což žalobce doložil oznámením žalovanému o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou ze dne [datum] k zaplacení dlužné částky, kdy mu byla dána lhůta k zaplacení do [datum]. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], tentýž den bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem žalovanému. Žalobce v tomto případě vůbec neprověřoval majetkové poměry žalovaného tak, aby posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když měl k dispozici pouze zákaznickou kartu, aniž by nějakým způsobem ověřoval výši příjmů žalovaného, kterou zde uvedl. Tyto skutečnosti žalobce doložil smlouvou o půjčce, smluvními podmínkami, oznámením o postoupení pohledávky, smlouvou o postoupení pohledávky, zákaznickou kartou, doplněním žaloby a předžalobní upomínkou. Žalobce byl opětovně soudem vyzván, aby doložil, zda před uzavřením smlouvy se žalovanou s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, kdy soud nepovažuje za dostatečné prokázání úvěruschopnosti žalovaného pouhé informace získané od žalované jako spotřebitelky, aniž by byly objektivně doloženy. Na tuto výzvu žalobce odkázal pouze na uzavřenou smlouvu o zápůjčce, smluvní podmínky a kartu zákazníka. Soud žalobu shledal částečně důvodnou a posoudil projednávanou věc po právní stránce následovně: Na danou věc dopadá rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého:„ Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. <i>Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.</i> <i>Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], L a [příjmení], J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. [číslo], ISBN [číslo]). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí.</i> Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Žalobce byl soudem vyzván k doložení, zda a jakým způsobem před uzavřením předmětné smlouvy se žalovaným, byla posuzována schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobce však ani přes výzvu nedodal a ani nebyl schopen dodat požadované důkazy, jak doložil ve svém doplnění žaloby ze dne [datum], kde uvedl, že právní předchůdce žalobce ani žalobce nemají k dispozici kopie dokladů žalovaného. Žalobce doložil pouze kartu zákazníka žalovaného, kdy k údajům získaným na kartě zákazníka ovšem nedodal kopie dokladů, které by tyto údaje potvrzovaly (např. pracovní smlouvu, nájemní smlouvy, výplatní pásky, výpisy z účtu,…). Veškerá správnost údajů žalovaného uvedených na kartě zákazníka, je tedy pouze v rovině spekulací. Dle názoru soudu žalobce tedy neunesl důkazní břemeno. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál