14 C 402/2020-19 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 20 738 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nároky vyplývající ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 21. 8. 2015 a ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 1. 11. 2015, které se žalovaným uzavřel věřitel - [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že věřitel - [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], poskytl žalovanému – spotřebiteli – peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 21. 8. 2015. Žalovaný se zavázal zápůjčku pravidelně splácet v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, a to včetně úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 120 Kč, poplatku za administrativní činnost 1 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 1 976,93 Kč. Žalovaný se zavázal nejpozději zaplatit celou dlužnou částku dne 30. 9. 2016. Pro případ, že žalovaný v řádné době zápůjčku neuhradí, byly smluveny úroky ve výši 23,72 % ročně. Ke dni rozhodování soudu dlužil žalovaný žalobkyni celkem částku 5 320 Kč a od 7. 12. 2019 nadále trvalo prodlení žalovaného se zaplacením. Z listinných důkazů soud dále zjistil, že věřitel - [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], poskytl žalovanému – spotřebiteli – peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to n základě uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 1. 11. 2015. Žalovaný se zavázal zápůjčku pravidelně splácet v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, a to včetně úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč, poplatku za administrativní činnost 3 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal nejpozději zaplatit celou dlužnou částku dne 11. 12. 2016. Pro případ, že žalovaný v řádné době zápůjčku neuhradí, byly smluveny úroky ve výši 23,72 % ročně. Ke dni rozhodování soudu dlužil žalovaný žalobkyni celkem částku 15 418 Kč a od 7. 12. 2019 nadále trvalo prodlení žalovaného se zaplacením. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že dnem 30. 9. 2016 přešlo jmění zanikající [právnická osoba] Credit International, SE, [IČO] (tj. poskytovatele zápůjčky), na [právnická osoba] Investment, SE (od 30. 9. 2016 s [právnická osoba] Credit International, SE), [IČO], jakožto nástupnickou společnost, v důsledku fúze sloučením. Ze zákaznické karty ze dne 21. 8. 2015 a ze zákaznické karty ze dne 1. 11. 2015 bylo zjištěno, že věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků zkoumal schopnost žalovaného splácet. Věřitel od žalovaného zjišťoval jeho majetkové a výdělkové poměry a údaje ověřoval. Z písemné výzvy bylo zjištěno, že advokát žalobkyně před podáním žaloby znovu vyzval žalovaného k zaplacení. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru, a to ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací získaných od spotřebitele žalovaného i na základě dokladů od zaměstnavatele žalovaného. S ohledem na zjištěné příjmy a výdaje domácnosti žalovaného mohl původní věřitel důvodně uzavřít, že žalovaný bude schopen poskytnuté peněžité prostředky splácet. Původní věřitel neevidoval řádné a včasné splácení poskytnuté zápůjčky a pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni dle § 1879 a násl. občanského zákoníku. Nebylo tvrzeno, tudíž ani prokázáno, že žalovaný dlužné částky žalobkyni zaplatil, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost dluh, úroky i úroky z prodlení zaplatit. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 418 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 300 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.