17 C 31/2021-17 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou doručenou soud dne 29. 10. 2020 domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobce v žalobě tvrdil, že dne 24. 5. 2018 uzavřel se žalovaným dohodu o uznání dluhu, v níž žalovaný uznal vůči žalobci svůj dluh co do důvodu a výše celkem ve výši 7 626,93 Kč. V dohodě, resp. v dodatku k dohodě ze dne [datum] se žalovaný zároveň zavázal uhradit dluh v 25 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem. Žalovaný počínaje 10. splátkou dluhu přestal hradit splátky dle splátkového kalendáře a na dluh bylo z jeho strany zaplaceno pouze 3 000 Kč. Splatnost zůstatku dluhu nastala dnem splatnosti poslední sjednané splátky, tj. dne [datum]. Před podáním žaloby byla žalovanému dne [datum] zaslána předžalobní upomínka. Žalovaný se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud vzal žalobní tvrzení žalobce za prokázaná, protože je žalobce doložil dohodou o uznání dluhu ze dne 24. 5. 2018 (označenou jako„ splátková dohoda“) a jejím dodatkem ze dne [datum], ze které vyplývá, že žalobce nabyl smlouvou o postoupení pohledávky pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce spol. [právnická osoba] a žalovaným. Tuto pohledávku v dohodě žalovaný uznal co do důvodu a výše, avšak porušil dohodnutý splátkový kalendář, když na dluh plnil jen v části 3 000 Kč. Prodlení žalovaného se zůstatkem dluhu ve výši 4 626,93 Kč nastalo den následující po splatnosti poslední splátky dle splátkového kalendáře, tj. dne [datum]. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní upomínku, ani na výzvy soudu. Žalovaný v řízení neprokázal, že by na dluh plnil žalobci ve větším rozsahu. Při právním posouzení věci soud vyšel z ust. § 2053 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen “o.z.“). Nárok na zaplacení úroků z prodlení vychází z ust. § 1968 a § 1970 o. z. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobcovy náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč (dle sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 200 Kč. Advokát poskytl žalobci 3 úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – jednoduchá výzva k plnění, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Odměna advokáta tedy činí 1 368 Kč. Žalobci tedy soud přiznává na náhradě nákladů řízení částku 1 368 Kč (400 Kč plus 968 Kč), kterou je žalovaný povinen v souladu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám advokáta. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce se opakovaně domáhá svých nároků ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž používá ustálený vzor návrhu na zahájení řízení, který pouze v jednotlivostech upravuje pro účel konkrétního řízení. Proto soud rozhodl o nákladech právního zastoupení dle § 14b označené vyhlášky.