17 C 362/2020-24 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V žalobě tvrdil, že on a žalovaná jsou spoluvlastníky stavebního pozemku parc. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je rodinný dům [adresa], [část obce], a pozemku parc. [číslo] (zahrada), obojí zapsané v katastrálním území Staré Nechanice na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrálního pracoviště Hradec Králové, a to každý s ideálním podílem ½ k celku. Podle dohody spoluvlastníků o užívání společné věci ze dne [datum] se žalovaná zavázala hradit částku [částka] měsíčně za nadužívání jejího spoluvlastnického podílu. Žalovaná nezaplatila sjednanou úhradu za 27 měsíců v období od února 2018 do dubna 2020 a dluží tak žalobci [částka] a příslušenství. Žalobce požaduje zaplatit též smluvní pokutu [částka] za prodlení s platbou měsíční úhrady v každém jednotlivém případě prodlení, tedy při prodlení s platbou úhrady za 27 měsíců celkem [částka]. Žalovaná se k žalobě přes poučení a výzvy soudu nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Z provedeného dokazování soud zjistil následující právně významné skutečnosti: Z informativního výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že nemovitosti – pozemek st.p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), a pozemek p. [číslo] zahrada, obojí zapsané v k.ú. [část obce] na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrálního pracoviště Hradec Králové (dále také jen„ nemovitosti“ či„ společná věc“) – jsou ve spoluvlastnictví žalobce a žalované s podílem každého ve výši ideální ½ ve vztahu k celku. Z dohody spoluvlastníků o užívání společné věci ze dne [datum] bylo zjištěno, že spoluvlastníci písemně upravili způsob užívání společné věci tak, že žalovaná je po dobu 10 let od uzavření smlouvy oprávněna k jejímu výlučnému užívání. Za výlučné užívání společné věci se žalovaná zavázala k placení měsíční úhrady ve výši [částka] s termínem splatnosti vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, a to počínaje listopadem 2015, a dále se zavázala k úhradě veškerých nákladů spojených s užíváním společné věci. Pro případ prodlení se zaplacením úhrady za výlučné užívání společné věci ujednaly strany smluvní pokutu [částka] pro každý jednotlivý případ prodlení. Z písemné výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že před podáním žaloby vyzval žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k zaplacení dlužných úhrad za výlučné užívání společné věci a smluvních pokut. O skutkovém stavu věci učinil soud na podkladě provedených důkazů následující závěr: Spoluvlastníci uzavřeli dne [datum] písemnou smlouvu o užívání společné věci, podle které byla žalovaná oprávněna k výlučnému užívání společné věci (tj. pozemku st.p. [číslo] jehož součástí je budova [adresa], a pozemku p. [číslo] k.ú. [část obce] – viz shora) s tím, že za výlučné užívání bude hradit žalobci [částka] měsíčně a že ponese veškeré náklady společné věci. Žalovaná porušila smlouvu, když sjednanou úhradu v období od února 2018 do dubna 2020 neuhradila. Žalobci proto ke dni rozhodování dluží [částka] (27 x [částka]) a na smluvní pokutě [částka] (27 x [částka]), celkem [částka]. Při právním hodnocení věci vyšel soud z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Právní úprava spoluvlastnictví je obsažena v ustanoveních § 1115 a násl. občanského zákoníku. Podle § 1115 odst. 1 občanského zákoníku platí, že osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky. Podle § 1117 občanského zákoníku platí, že každý spoluvlastník má právo k celé věci, a že toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka. V projednávané věci má soud za prokázané, že účastníci řízení uzavřeli dne [datum] dohodu o užívání společné věcí ve smyslu § [číslo] odst. 2 a § 1126 odst. 2 občanského zákoníku, kterou mezi sebou upravili faktický rozsah užívání společné věci. Podle této dohody se stala výlučně oprávněnou k užívání společné věci žalovaná a žalobce byl z užívání věci po dobu trvání smlouvy vyloučen. Jelikož dohodou stanovený rozsah užívání společné věci neodpovídal poměru podílů spoluvlastníků k věci (žalobce i žalovaná disponuje podílem ve výši ½), byla ve prospěch žalobce dohodnuta kompenzace spočívající v povinnosti žalované k úhradě částky [částka] měsíčně. Žalovaná pravidelnou měsíční úhradu v období od února 2018 do dubna 2020 nehradila, a žalobci tak vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši [částka] za každý případ prodlení s měsíční úhradou. Ke dni rozhodování soudu tak žalovaná za výlučné užívání společné věci dluží žalobci částku [částka] a na smluvní pokutě částku [částka], celkem [částka], a dále příslušenství. Žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní. V řízení netvrdila, že by dlužnou částku nebo její část zaplatila, ani netvrdila existenci jiných, pro posouzení soudu významných, skutečností. S ohledem na shora uvedené důkazy shledal soud žalobou uplatněný nárok důvodným a žalované výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost k zaplacení částky [částka] včetně příslušenství. Zákonný úrok z prodlení požadoval žalobce vždy ode dne následujícího po dni splatnosti každé jednotlivé dlužné úhrady [částka], tj. vždy od 21. dne příslušného kalendářního měsíci, až do zaplacení. O úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. O smluvní pokutě rozhodl soud podle § 2048 a násl. občanského zákoníku. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady úspěšného žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a odměna právního zástupce žalobce. Při určení výše odměny postupoval soud dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přičemž vyšel z ust. § 7 bod 5 a dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) citované vyhlášky advokátu přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení a sepis žaloby, výzva k plnění) celkem ve výši [částka], tj. [částka] za jeden úkon právní služby. Náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po [částka] činí [částka] dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky. Náklady žalobce za zastoupení advokátem tak dosahují výše [částka], ke kterým je třeba připočíst ještě zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] Náklady řízení v celkové výši [částka] jsou splatné k rukám zástupce žalobce podle § 149 o. s. ř. Plnění dle výroků I. a II. stanovil soud v zákonné lhůtě tří dnů v souladu s ust. § 160 odst. l o. s. ř.