18 C 178/2021-43 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 9 000 Kč s příslušenstvím. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tedy nesporovala tvrzení uvedená v žalobě. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] poskytl v postavení věřitelky žalovanému – spotřebiteli – peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, a to na základy smlouvy o úvěru č. ze dne 28. 9. 2017, aniž jako věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného – spotřebitele – úvěr splácet. Smlouva o úvěru ze dne 28. 9. 2017 je tudíž neplatná. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 postoupil pohledávku na žalobkyni. Úvěr měl být zaplacen nejpozději dne 28. 9. 2017. Soud jed nal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Soud uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru. Dále byla věc posouzena dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný od právního předchůdce žalobkyně přijal peněžitou částku 9 000 Kč, soud výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost vrátit toto plnění žalobkyni. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb a to od doručení výzvy k zaplacení. Výrokem rozsudku pod bodem II pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku představující část úroků z prodlení zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, pak nevznikl nárok žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení od splatnosti určené ve smlouvě, ale až po té, co byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení dluhu, tedy od 3. 2. 2021. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše odměny advokátky soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 200 Kč. Advokátka poskytla žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůty k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.