20 C 231/2021-16 — Okresní soud v Hradci Králové

Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání postupem dle ust. § 115a o.s.ř.. Předmětem tohoto řízení (pův. EPR 122091/2021) je uplatněný nárok žalobce vůči žalované ve výši žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 12. 2002, kterou žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba]), resp. s právním předchůdcem – společností [právnická osoba] (resp. [právnická osoba]), [IČO]. Předmětem smlouvy byl tzv. spotřebitelský úvěr 9 990 Kč. Věřitel, tedy společnost [právnická osoba], pak tuto pohledávku postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek ke dni 21. 6. 2019 žalobci; z tohoto důvodu vymáhá dlužnou částku právě žalobce. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], skutečně došlo k uzavření shora specifikované smlouvy (smlouva o úvěru [číslo]), na základě níž vyčerpala žalovaná shora uvedenou částku na playstation, neplnila své povinnosti ze smlouvy, nehradila stanovené splátky, je tedy povinna uhradit žalobci vzniklý dluh včetně veškerého příslušenství. O skutkovém stavu věci soud činí závěr jednak na podkladě žalobcem předložených listin, ale i na základě toho, že žalovaná dluh v průběhu řízení nesporovala – nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by žalovaná dluh zaplatila, nebo vznesena jiná námitka proti opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku. Soud posoudil projednávanou věc po právní stránce následovně: Věc byla posouzena dle právní úpravy obč. a obch. zákoníku. Soud dospěl k závěru, že právní vztahy mezi žalobcem a žalovanou se řídí prvořadě smlouvou samotnou, - smluvními podmínkami, akceptovanými oběma stranami (resp. žalovanou a právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], resp. [právnická osoba]), a při aplikaci právní úpravy též zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem, a to zejména § 497 a násl. (smlouva o úvěru). Dále se ve smyslu § 273 obch. zák. řídí všeobecnými obchodními podmínkami, akceptovanými oběma stranami, a podpůrně též občanským zákoníkem. Podle § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Tuto svou povinnost žalovaná nesplnila. Soud proto žalobě výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. Soud vycházel především ze smlouvy a dalších listin – ISAS (smlouva o úvěru, odstoupení / prohlášení úvěru za splatný ze dne 3. 11. 2003 s vyčíslením výše dluhu) a dospěl k závěru, že v daném případě má tedy žalobce právo na uvedenou částku s přísl., tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle ustanovení § 1968 o.z. č. 89/2012 Sb. dlužník, který řádně a včas svůj dluh nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o.z. je pak věřitel oprávněn požadovat vedle plnění i úroky z prodlení, ohledně určení výše úroků z prodlení se pak odkazuje na nařízení vlády. Nařízením vlády č. 351/2013 Sb. je tato výše stanovena odkazem na repo sazbu ČNB zvyšované v každém kalendářním pololetí o 8 procentních bodů (§ 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.). V daném případě má tedy žalobce právo též na úrok z prodlení, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. (Totéž viz ustanovení § 369 odst. 1 obch. zák., § 517 odst. 1 věta první občanského zákoníku; prováděcí předpis k výši úroků z prodlení: ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.). Na základě všech výše uvedených skutkových zjištění a právních úvah soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl v plném rozsahu. Postoupení pohledávky upravuje občanský zákoník č. 89/2012 Sb. ve svých ustanoveních § 1879 a násl.. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku i v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.. Náklady řízení ve věci úspěšného žalobce tvoří: - Soudní poplatek ve výši 400 Kč podle položky 2 sazebníku soudních poplatků jako přílohy zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích. Dále soud žalobci přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za právní zastoupení advokátem. Výši těchto nákladů soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Takto soud žalobci přiznal odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle této vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní upomínka), dále soud žalobci přiznal náhradu hotových výdajů citované vyhlášky za uvedené tři úkony právní služby, to vše zvýšené o 21% DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Ve výroku II. tak soud celkem přiznal žalobci náhradu nákladů řízení celkem v uvedené výši. Lhůtu k plnění povinností výroků tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.; odůvodnění tohoto rozsudku bylo vyhotoveno v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o.s.ř.