21 C 97/2021-16 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 19. 3. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 4 500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností [právnická osoba] – a žalovaným dne 30. 7. 2018. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě žalobcem předložených listinných důkazů, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce – společnost [právnická osoba] - poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené prostřednictvím elektronických prostředků dne 30. 7. 2018. Žalovaný se zavázal úvěr zaplatit dne 12. 9. 2018. To vyplývá ze smlouvy o úvěru ve spojení s výpisem z účtu žalobce a výpisem z účtu žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci. To vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2020. Žalovaný dluh žalobci ani jeho právnímu předchůdci nezaplatil, a to ani po upomínkách, ani po předžalobní upomínce zástupce žalobce. To vyplývá z upomínek ve spojení s podacím lístkem. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci souladu s § 153 o.s.ř. Vyšel z provedených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že jeho povinnost k zaplacení zanikla, zejm. že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. Výrokem rozsudku pod bodem I. soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost dlužnou částku ve výši 4 500 Kč zaplatit. Právní posouzení věci vychází především z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb., dále jen o.z.). Právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o.z., právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl finanční prostředky a žalovaný je povinen tyto poskytnuté finanční prostředky ve výši 4 500 Kč vrátit. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným platně v souladu s § 1879 o.z. postoupil žalobci. O povinnosti žalovaného zaplatit úroky z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 o.z., přičemž výše úroků z prodlení byla určena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal úspěšnému žalobci vůči žalovanému náhradu nákladů řízení v plné výši. Při určení výše odměny zástupce žalobce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, když šlo o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč Náklady žalobce jsou tak tvořeny odměnou advokáta za tři úkony po 200 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, podání žaloby, předžalobní výzva), dále jsou náklady žalobce tvořeny náhradou hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., a dále soudním poplatkem ve výši 400 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalovanému, aby náklady řízení zaplatil žalobci k rukám jeho advokáta (zástupce). Lhůtu k plnění ve výroku I. a II. tohoto rozsudku soud stanovil v zákonné lhůtě tří dnů (§ 160 odst. l o.s.ř.).