38 C 127/2021-12 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal žalobou podanou soudu proti žalované zaplacení částky 35 400 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřel se žalovanou Smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 21. 5. 2019 ve znění smlouvy z 19. 8. 2019, na základě níž poskytla žalované úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci celkem částku 30 245 Kč Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě a žalovaná svou vůli projevila zaplacením verifikační platbu ve výši 0,01 – 1 Kč na účet žalobce. Žalovaná neuhradila sjednanou částku řádně a včas a vznikla jí v souladu se smlouvou povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 postoupena na žalobce s účinností od 20. 11. 2020. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 35 770 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 25 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 245 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 10 425 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč Smluvní pokuta požadovaná žalobcem ve výši 10 400 Kč je tvořena 0,1% z dlužné jistiny 25 000 Kč ode dne následujícího po splatnosti půjčky tj. od 19. 9. 2019 do 8. 11. 2020. Žalobce zaslal před podáním žaloby žalované předžalobní upomínku, na kterou nereagovala. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tedy nesporovala skutková tvrzení žalobce uvedená v žalobě. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a k projednání věci nenařídil jednání, když ve věci bylo možné rozhodnout na podkladě účastníky předložených listinných důkazů a účastnící s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. Žaloba je důvodná. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že právní předchůdce žalobce – společnost [právnická osoba] uzavřela dne 21. 5. 2019 ve znění smlouvy ze dne 19. 8. 2019 se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr pravidelně splácet, žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, čímž jí vznikla povinnosti zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Ke dni podání žaloby proto žalovaná dluží žalovanou částku 35 400 Kč s příslušenstvím, skládající se z nesplacené jistiny ve výši 25 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 000 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, zákonného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 849,32 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 345 Kč a pohledávky ve výši 10 400 Kč jako smluvní pokuty. Pohledávka byla postoupena žalobci, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 s účinností ke dni 20. 11. 2020. Ke dni rozhodování soudu dlužila žalovaná žalobci celkem částku shora uvedenou a nadále trvá prodlení žalované. Výrokem rozsudku pod bodem I. soud uložil žalované povinnost dlužnou částku s příslušenstvím zaplatit. Hmotněprávní posouzení věci vychází z ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smluvní pokuta byla platně sjednána v souladu s § 2 048 a násl. o. z. a § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pohledávka byla žalobci postoupena dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 416 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 500 Kč. Advokát poskytl žalobci tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Žalovaná je povinna žalobci uhradit náklady řízení v celkové výši 3 594 Kč. Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.