8 C 385/2020-16 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal žalobou podanou soudu proti žalované zaplacení částky 9 500 Kč s příslušenstvím. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že původní věřitel - [právnická osoba], [IČO] poskytl žalované bezhotovostním převodem na bankovní účet peněžní prostředky ve výši 9 500 Kč, a to na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do [datum]. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani z části a ode dne [datum] byla žalovaná v prodlení. Původní věřitel dne [datum] postoupil pohledávku [právnická osoba], která ji dne [datum] postoupila žalobci. Ke dni rozhodování soudu dlužila žalovaná žalobci celkem 9 500 Kč. Tato skutková zjištění soudu vyplývají z žalobcem předložených listinných důkazů, smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] a ze dne [datum], obchodních podmínek, výpisu z účtu, fotokopie OP žalovaného, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzvy a podacího archu. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku a úroky z prodlení zaplatit. Právní posouzení věci vychází z ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Původní věřitel pohledávku postoupil [právnická osoba] a ta ji následně postoupila žalobci dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 200 Kč. Advokát poskytl žalobci tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.