10 C 340/2021-15 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalované zaplacení částky 922,77 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených televizních poplatků. Žalovaná k žalobě uvedla, že s ohledem na finanční situaci navrhuje uhrazení dlužné částky ve 3 splátkách počínaje 31. lednem 2022. Žalobkyně svým vyjádřením ze dne 1. 3. 2022 souhlasila se zaplacením dlužné částky včetně nákladů řízení ve třech splátkách, a to s výhradou ztráty výhody splátek. Žalobkyně dále vzala žalobu zpět co do částky 500 Kč, kterou žalovaná uhradila dne 6. 2. 2022. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače a nezaplatila žalobkyni televizní poplatky v měsíční výši 135 Kč za měsíc duben, květen, srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2020 Celkem žalovaná dlužila žalobkyni částku 922,77 Kč. Televizní poplatek byl splatný vždy do 15. dne v měsíci a od 16. dne v měsíci se žalovaná dostala se zaplacením do prodlení. Úroky z prodlení žalobkyně kapitalizovala, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou do dne vyhotovení žaloby, tj. k datu 27. 10. 2021. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní posouzení věci vyplývá především z příslušných ustanovení zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění účinném pro dané období (dále jen zákon). Výše poplatku dle tohoto zákona činila v předmětném období 135 Kč měsíčně (§ 6 zákona). O úrocích z prodlení rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle nařízení § 2 vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Výrokem I. rozsudku rozhodl soud dle částečného zpětvzetí žaloby o zastavení řízení co do částky 500 Kč (§ 96 odst. 1, 2 o.s.ř.). Výrokem II. rozsudku pak soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 422,77 Kč (= 922,77 Kč – 500 Kč) spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 91,86 Kč, tj. dohromady 514,63 Kč. Soud vyhověl návrhu žalované a uložil jí zaplatit dlužnou částku prostřednictvím třech pravidelných měsíčních splátek, a to pod ztrátou výhody splátek (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Výrokem III. rozsudku soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši dle § 146 odst. 2 věta druhá občanského soudního řádu, neboť k částečnému zastavení řízení došlo v příčinné souvislosti s plněním žalované po podání žaloby. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 200 Kč. Advokát poskytl žalobkyni dva úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Celkové náklady řízení ve výši 1 126 Kč uložil soud žalované zaplatit prostřednictvím třech pravidelných měsíčních splátek, a to pod ztrátou výhody splátek (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).