10 C 362/2019-120 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne 29. 11. 2019 se žalobce domáhal zaplacení částky 246 498,7 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 82, 035 EUR od 8. 12. 2016 do zaplacení z titulu smlouvy o zápůjčce. V žalobě uvedl, že dne 17. 11. 2016 uzavřela společnost [právnická osoba], lČ [číslo], se sídlem [adresa] o zápůjčce, na základě které jim společnost [právnická osoba] poskytla půjčku ve výši 82 035 EUR. Žalovaní se zavázali společně a nerozdílně vrátit půjčku ve lhůtě do 7. 12. 2016, neboť společnosti [právnická osoba] neobstarali úvěr. Dne 1. 11. 2019 postoupila společnost [právnická osoba] veškeré nároky ze smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 11. 2016 na žalobce, neboť to byl žalobce, který poskytl této společnosti finanční prostředky za účelem poskytnutí shora uvedené půjčky. Vinou nesplnění povinností ze strany žalovaných se dostal žalobce do existenčních potíží, kdy on sám dále dluží finanční prostředky a je proti němu vedena exekuce. Jedinou jeho možností je uplatnění tohoto nároku, neboť jen tak bude schopen své závazky splatit. Tuto žalobu podává žalobce rovněž z důvodu, že dne 8. 12. 2019 dojde k promlčení nároku, a bylo by zde nebezpečí z prodlení. Žalobce podává tuto žalobu i z důvodu toho, aby svou nečinností nepoškodil věřitele. Žalovaní z předmětné půjčky nevrátili nic. Protože žalovaní nesplnili svou povinnost vrátit peníze do 7. 12. 2016, vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5% z dlužné částky, tj. ve výši 4 101,75 EUR a dále právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,18 % z dlužné částky za každý den prodlení, tj. celkem ke dni podání žaloby 160 362,02 EUR. Žalovaní jsou nečinní a na dluh dosud nic nezaplatili. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby. Namítali nedostatek aktivní legitimace na straně žalobce. Poukazovali na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021 č. j. 26 Co 17/2021-225, kterým bylo vyhověno poddlužnické žalobě, tento rozsudek je pravomocný a vykonatelný. Především je třeba uvést, že dle článku IV. smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 11. 2016, byla sjednána příslušnost Okresního soudu v Hradci Králové, případně Krajského soudu v Hradci Králové. Jako rozhodné právo pak bylo v této smlouvě sjednáno právo české a český právní řád. Soud vyšel z důkazního návrhu - předmětné smlouvy o zápůjčce. Z písemného znění smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 11. 2016 vyplývá zcela jednoznačně dluh žalovaných vůči společnosti [právnická osoba] ve výši 82 035 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z 82 035 EUR od 8. 12. 2016 do zaplacení, dle článku I. a II. se smluvní pokutou ve výši 0,18 % denně z 82 035 EUR od 8. 12. 2016 do zaplacení, dle článku III. a se smluvní pokutou ve výši 5 % z dlužné jistiny 82 035 EUR z článku III., (tedy 4 101,75 EUR) – viz č. l. 4 - 6 spisu. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1. 11. 2019 k tomu plyne, že tato pohledávka byla postoupena [celé jméno žalobce] viz č. l. 7 spisu. Není důvodná námitka žalovaného 2/, že nebylo prokázáno, že podpis na smlouvě o zápůjčce je vlastnoruční podpis žalovaného 2/. Obecně sice platí, že je-li soukromá listina podepsána protistranou a je-li pravost podpisu popřena, stíhá břemeno důkazní účastníka, který listinu předložil k důkazu. V souzené věci je však třeba uvést, že opatrovník žalovaného 2/ pouze v obecné rovině („ z opatrnosti“) vznesl námitku spornosti podpisu žalovaného 2/, avšak tuto námitku nijak blíže nezdůvodnil. K výzvě odvolacího soudu ve věci 20 C 360/2019 Okresního soudu v Hradci Králové opatrovník žalovaného 2/ uvedl pouze, že s žalovaným 2/ není v žádném spojení, a proto není schopen pravost podpisu jakkoli ověřit, nemá ani k dispozici žádný jiný podpis žalovaného 2/ pro porovnání. Při hodnocení důkazu výše uvedenou listinou, ve které je zachycena smlouva o zápůjčce, ze které vyplývá dluh žalovaných, je třeba stejně jako ve všech ostatních případech vycházet ze zásady volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.). To znamená mimo jiné, že i když je možno zpochybnit pravost soukromé listiny – tvrzení, že podpis na listině není pravým podpisem toho, o jehož podpis se má jednat, je třeba hodnotit v souvislosti s dalšími provedenými důkazy, jakož i s přihlédnutím ke všem tvrzeným skutečnostem. V projednávané věci však z žádného důkazu nevyplývá, že by podpis žalovaného 2/ nebyl vlastnoručním podpisem toho, kdo je zde uveden, přičemž ostatní účastníci dané smlouvy pravost podpisu v řízení nesporovali. Sám opatrovník žalovaného 2/ nepředložil žádné důkazy, které by pravost podpisu jakkoli zpochybnily, a ani netvrdil žádné konkrétní relevantní skutečnosti, které by závěr o nepravosti podpisu jakkoli podpořily. Soud je toho názoru, že tam, kde ze všech okolností případu vyplyne, že námitka spornosti pravosti listiny je nepodložená, nestačí to samo o sobě k přechodu důkazního břemene na toho, kdo takovou listinu předložil. Proto taková námitka nemůže být jen formální a obecná, ale musí být přesně skutkově vymezená. K tomu je třeba zmínit rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000 sp. zn. 22 Cdo 2670/98, podle kterého samotné popření pravdivosti kvitance (popřípadě jiné soukromé listiny) nemá za následek přenesení důkazního břemene. Námitky ohledně podpisu jsou zcela obecné a nekonkrétní a oba opatrovníci uvedli, na základě poučení soudu, že nejsou schopni je blíže konkretizovat, protože nemají s klienty kontakt. Soud tedy vycházel z toho, že pravost listiny není zpochybněna. Obsah smlouvy rovněž nebyl nějak zpochybněn, je zcela konkrétní a určitý a z něho zjevné, co bylo projevem vůle účastníků (viz také rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové 26 Co 17/2021 - 225 ze dne 27. 4. 2021). Na dluh nebylo dosud ničeno uhrazeno, o tom není mezi účastníky sporu a vyplývá to rovněž i z rozhodnutí 26 Co 17/2021 - 225 ze dne 27. 4. 2021. Okresní soud proto dospěl ke skutkovému závěru, že z písemného znění smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 11. 2016 vyplývá dluh žalovaných vůči společnosti [právnická osoba] ve výši 82 035 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z 82 035 EUR od 8. 12. 2016 do zaplacení, se smluvní pokutou ve výši 0,18 % denně z 82 035 EUR od 8. 12. 2016 do zaplacení a se smluvní pokutou ve výši 5 % z dlužné jistiny 82 035 EUR (tedy 4 101,75 EUR). Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1. 11. 2019 k tomu plyne, že tato pohledávka byla postoupena žalobci [celé jméno žalobce], viz také bod 9 strana 5, viz také rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové 26 Co 17/2021 -225 ze dne 27. 4. 2021. Soud vzal za prokázané, že není důvodná námitka žalovaných o nedostatku aktivní legitimace žalobce. Jak již objasnil krajský soud v části odůvodnění č. 16 a 17 shora uvedeného rozsudku ve věci 20 C 360/2019 žalobce poddlužnickou žalobou vstupuje pouze do procesních práv oprávněného z pohledávky svého dlužníka. Rozsudkem ve věci poddlužnické žaloby tak žalobce pouze získává exekuční titul, který může uplatnit v exekučním řízení vůči poddlužníkovi. Do té doby se totiž nemůže nijak domoci toho, aby mu poddlužník plnil, pokud ten sám dobrovolně svůj dluh nechce uhradit. A teprve v rámci exekuce, která je nařízena na návrh oprávněného podle vykonatelného rozsudku v řízení o poddlužnické žalobě, se zkoumá (a také musí přesně vyčíslit), kolik ze svého dluhu musí poddlužník uhradit ve prospěch žalobce, nikoli ve prospěch svého věřitele (kterým je ve věci 20 C 360/ 2019 zdejšího soudu vedlejší účastník). Ostatně do té doby, než je na základě rozsudku v řízení o poddlužnické žalobě zahájena exekuce, nelze ani přesně vyčíslit, kolik je třeba takto uhradit. Žalobce totiž v mezidobí může být (částečně) úspěšný v původním exekučním řízení, vedeném vůči vedlejšímu účastníkovi jinými způsoby exekuce, než jen přikázáním předmětné pohledávky. A rovněž příslušenství pohledávky žalobce se v čase může různě měnit (i v závislosti na tom, zda je postupně umořována jistina dluhu). Byla-li exekuce provedena přikázáním jiné peněžité pohledávky dle § 312 a násl. o. s. ř. a nesplnil-li poddlužník vůči oprávněnému povinnost dobrovolně, mohou dle § 315 o. s. ř. nastat dvě procesní situace: oprávněný může zahájit další výkon rozhodnutí (exekuci) a domáhat se vlastním jménem vymožení plnění přímo po poddlužníkovi svého dlužníka, to za situace, kdy pohledávka jeho povinného dlužníka byla judikována a povinný mohl exekuci proti svému dlužníkovi rovněž zahájit. Není-li však pohledávka judikátní, musí se oprávněný domáhat vyplacení pohledávky v řízení podle části třetí občanského soudního řádu, tj. musí podat proti dlužníku povinného žalobu o splnění dluhu (nikoli však svého dluhu, ale dluhu poddlužníka vůči dlužníku, tj. může se domáhat toho, čeho by se mohl v nalézacím řízení domáhat sám dlužník). Ustanovení § 312 odst. 3 o. s. ř. se uplatní pro oba shora uvedené případy shodně až v exekučním řízení. Soud na základě tohoto právního závěru uzavřel, že žalobce je ve věci 10 C 362/2019 aktivně legitimován. Hmotněprávní posouzení věci vychází z ustanovení z ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Výrokem rozsudku pod