13 C 307/2021-19 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2021 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 19 340 Kč plus příslušenství pohledávky s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne 27. 3. 2015 se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy, tedy dne 27. 3. 2015, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce jistinu a dále úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 240 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v článku 1.2 podmínek smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 3 200 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč (dále také jen "dlužné úhrady"). Žalovaný neplnil podmínky dle smlouvy a smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. po uplynutí 58 týdnů od data podpisu smlouvy, tj. do 6. 5. 2016, kdy splátky byly stanoveny na 480 Kč týdně. Žalovaný zaplatil celkem 8 500 Kč. Pohledávka vyplývající z této smlouvy včetně příslušenství byla postoupena právním předchůdcem žalobce na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 19 430 Kč bez příslušenství (jistina 14 893,94 Kč, dlužné úhrady ve výši 4 446,06 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 16 830,07 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 5 711,72 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení žalobce uvedená v žalobě. Soud věc projednal a rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř., když pro takovýto postup soudu byly splněny zákonné podmínky. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, podle kterého právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne 27. 3. 2015 se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy, tedy dne 27. 3. 2015, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce jistinu a dále úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 240 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v článku 1.2 podmínek smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 3 200 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč. Žalovaný neplnil podmínky dle smlouvy a smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. po uplynutí 58 týdnů od data podpisu smlouvy, tj. do 6. 5. 2016, kdy splátky byly stanoveny na 480 Kč týdně. Žalovaný zaplatil celkem 8 500 Kč. Pohledávka vyplývající z této smlouvy včetně příslušenství byla postoupena právním předchůdcem žalobce na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 19 430 Kč bez příslušenství (jistina 14 893,94 Kč, dlužné úhrady ve výši 4 446,06 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 16 830,07 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 5 711,72 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení). Před podáním žaloby žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k plnění a stanovil mu lhůtu k zaplacení nejpozději do 28. 5. 2021. Tyto skutečnosti doložil žalobce listinnými důkazy, a to smlouvou o půjčce, smluvními podmínkami, kartou zákazníka, smlouvou o postoupení pohledávek, přílohou č. 1 smlouvy o postoupení pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání a předžalobní výzvou. Soud žalobu shledal částečně důvodnou a posoudil projednávanou věc po právní stránce následovně: Na danou věc dopadá rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého:„ Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. <i>Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.</i> <i>Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí.</i> Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Na základě tohoto rozhodnutí soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru (resp. zápůjčky) nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, když vyšel z karty zákazníka s tvrzenými údaji o osobních a majetkových poměrech dlužníka, aniž by na základě vyžádání pokladů k těmto údajům od dlužníka ověřil jejich pravdivost. V řízení nebyl předložen žádný důkaz, kterým by žalobce prokázal, že právní předchůdce žalobce postupoval s odbornou péčí při posuzování schopností věřitele splácet, a pro