13 C 344/2021-15 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou podanou soudu dne 21. 9. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 10 240 Kč a příslušenství s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne 6. 6. 2016 se žalovaným elektronickou formou prostřednictvím uživatelského profilu žalovaného chráněného heslem smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 240 Kč do 30 dnů, tj. do 6. 7. 2016. Žalovaný do uvedeného data splatnosti na úvěr ničeho neuhradil. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021. Dne 13. 4. 2021 byla žalovanému spolu s oznámení o postoupení pohledávky zaslána předžalobní výzva k plnění. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení částky 10 240 Kč, která se skládá z dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč a dlužného poplatku 2 240 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení žalobce uvedená v žalobě. Soud věc projednal a rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř., když pro takovýto postup soudu byly splněny zákonné podmínky. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce, spol. [právnická osoba], [IČO], a žalovaným dne 6. 6. 2016 elektronickou formou, a to prostřednictvím uživatelského profilu žalovaného chráněného heslem. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 240 Kč do 30 dnů, tj. do 6. 7. 2016. Žalovaný do uvedeného data splatnosti na úvěr ničeho neuhradil. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021, což bylo žalovanému oznámeno dne 13. 4. 2021. Předžalobní výzvou ze dne 13. 4. 2021 byl žalovaný ze strany zástupce žalobce vyzván k tomu, aby dlužnou částku uhradil do 3 dnů, tj. do 16. 4. 2021. Soud žalobu shledal částečně důvodnou a posoudil projednávanou věc po právní stránce následovně: Na danou věc dopadá rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého:„ Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. <i>Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.</i> <i>Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí.</i> Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Žalobce nepředložil žádný důkaz, kterým by prokázal, že právní předchůdce žalobce posuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobce pouze uvedl, že právní předchůdce žalobce provedl lustraci osoby žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, když vůbec nezjišťoval při uzavírání smlouvy o půjčce jeho majetkové poměry, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného odpovídá částce jistiny ve výši 8 000 Kč poskytnuté na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] neboť žalovaný ke dni rozhodování soudu nevrátil žalobci, resp. právnímu předchůdci žalobce, ničeho. Soud přiznal i příslušenství pohledávky, kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení (§ 1968 o. z.). Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Zákonný úrok z prodlení upravuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku. Počátek prodlení žalovaného je dán následující den poté, co byla předžalobní výzvou dána žalovanému lhůta k zaplacení dlužné částky, což bylo do 16. 3. 2021, tedy od 17. 3. 2021 je žalovaný v prodlení. Ve zbylé části včetně příslušenství pak soud s ohledem na zjištěný skutkový stav žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobci, který měl úspěch v poměru 78,1 % ku úspěchu žalovaného, který se ubránil co do částky 2 240 Kč, tj. 21,9 % žalované částky, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 56,2 %. Plné náklady řízení žalobce by v této věci činily celkem 2 252 Kč - z toho na zaplaceném soudním poplatku 800 Kč a na účelně vynaložených nákladech řízení za právní zastoupení advokátem dle vyhlá