13 C 37/2022-18 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se svou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 520 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný se dne 15. 6. 2020 na lince č. 12 hromadné dopravy provozované [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno] nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Žalovaný se nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení žalobce uvedená v žalobě. Soud věc rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů, aniž by nařizoval jednání, když účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o. s. ř.). Ze Zápisu o přepravní kontrole [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný, jehož totožnost byla zjištěna z občanského průkazu, použil na lince č. 12 hromadné dopravy v místě kontroly zastávka Centrál hromadnou dopravu provozovanou právním předchůdcem žalobce dne 15. 2. 2020 v 11:20 hodin a na výzvu kontrolora se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný jízdné po výzvě nezaplatil, zápisy podepsal a byl poučen dle informačního letáku. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 10. 3. 2021 na žalobce, který je ve věci aktivně legitimován. Postoupení pohledávky bylo písemně oznámeno žalovanému. Žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobce k zaplacení dlužné částky, avšak bezvýsledně. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i ve vzájemných souvislostech dle ustanovení § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je po právu. Při hmotněprávním posouzení věci soud postupoval v souladu s § 2550 až § 2554 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o přepravě osob dle § 2550 občanského zákoníku, kdy na základě této smlouvy vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas. Podrobnosti realizace přepravy jsou upraveny zákonem č. 111/94 Sb. v platném znění ustanovení § 18a odst. 2 citovaného zákona, resp. zákonem č. 266/94 Sb. v platném znění, přepravním řádem a smluvními přepravními podmínkami. Cestující, který se nemůže na vyzvání podle § 1 prokázat platnou jízdenkou, zaplatí přirážku. Dle § 18a odst. 3 citovaného zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Provedeným dokazováním tedy bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný vzhledem k tomu, že dne 15. 6. 2020 použil hromadnou dopravu provozovanou právním předchůdcem žalobce a neprokázal se přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem, porušil shora citovaný zákon. S ohledem na výše uvedené bylo tedy žalobě v celém rozsahu vyhověno, když výše přirážky nepřesahuje částku 1 500 Kč a jízdné činí 20 Kč. Zároveň soud přiznal i příslušenství pohledávky v souladu s § 1970 o. z. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy soud přiznal úspěšnému žalobci vůči žalovanému náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení představují náklady za zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/96 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. za tři úkony po 200 Kč, tři paušální poplatky po 100 Kč, 21% DPH ve výši 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč, celkem 1 489 Kč.