14 C 23/2022-17 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 1 600 Kč s příslušenstvím. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně od 15. 10. 2020 poskytovala žalované pojištění, a to na základě pojistné smlouvy [číslo] [anonymizována čtyři slova] – pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla tovární značky ŠKODA, typ [jméno], [registrační značka]. Za období od 15. 10. 2020 do 22. 1. 2021 žalovaná dlužila žalobkyni pojistné a poplatek spojený s upomínáním a vymáháním 600 Kč, celkem částku 1 600 Kč. Od 23. 1. 2021 trvalo prodlení žalované se zaplacením a žalobkyně požadovala úroky z prodlení pouze do 29. 11. 2021. Advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovanou k zaplacení. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalované povinnost dlužnou částku a úroky z prodlení zaplatit. Hmotněprávní posouzení věci vychází z ustanovení § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a dále z ustanovení z ustanovení § 3, § 12 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky [číslo] o úpravě základních úrokových sazeb. Výše úroků z prodlení činila 8,25 % ročně. Poplatky spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného jsou příslušenstvím pohledávky ve smyslu § 513 občanského zákoníku. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 200 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.