15 C 169/2021-16 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 901 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených plateb na [anonymizováno] účtu zřízeném žalobkyní žalovanému, ze kterého tento čerpal částku 4 773 Kč a nezaplatil poplatek z prodlení ve výši 1 128 Kč. Žalovaný se nevyjádřil, tedy nerozporoval skutková tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě. Soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř., když pro takovýto postup soudu byly splněny zákonné podmínky. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, podle kterého žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne 11. 12. 2019 Smlouvu k službě [anonymizováno] účet, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč pro placení pohledávek za žalovaným a žalovaný se jí zavázal za sjednaných podmínek poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s dohodnutými úroky. Žalovaný takto čerpal úvěr, který ve výši jistiny 4 773 Kč žalobkyni řádně a včas nevrátil. Tyto skutečnosti soud zjistil z listin přiložených k žalobě, a to přehledem transakcí využitých žalovaným, smlouvou k službě [anonymizováno] účet a předžalobní upomínkou ze dne 18. 5. 2021. Smlouvu uzavřenou mezi účastníky soud právně kvalifikuje jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na tom nic nemění ujednání, že žalovaný svůj dluh vůči třetí osobě v první fázi„ zaplatí“ prostřednictvím„ prostředků“ na [anonymizováno] účtu. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peníze, a to tak, že za něj zaplatí jeho dluh. Žalovaný se zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, a to spolu se sjednanými úroky. Ani skutečnost, že strany smlouvy sjednaly, že za určitých podmínek se poskytnuté peněžní prostředky nebudou úročit, na právně-kvalifikační úvaze soudu nic nemění. Charakter smluvního závazkového vztahu odpovídá úvěrové smlouvě dle občanského zákoníku; to, že se úvěrující zaváže za určitých podmínek úroky nepožadovat, je projevem jeho smluvní autonomie, nikoliv právní skutečností, která by byla způsobilá změnit právní kvalifikaci závazkového právního vztahu vzniklého na základě předmětné smlouvy. Žalovaný svému závazku ze smlouvy nedostál a nezaplatil dlužnou jistinu úvěru v rozsahu 4 773 Kč. Proto soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, o němž bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013. V části, v níž se žalobce domáhal zaplacení poplatků z prodlení, který je dle své povahy smluvní pokutou, soud žalobu důvodnou neshledal, a to s ohledem na závěry přijaté Ústavním soudem České republiky v nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 Smluvní pokuta uplatňovaná žalobcem není sjednána ve vlastním textu smlouvy, ale v obchodních podmínkách, které svou povahou odpovídají všeobecným obchodním podmínkám. Soud se plně ztotožňuje se závěrem Ústavního soudu České republiky, vysloveným v citovaném rozhodnutí, že ve spotřebitelských vztazích je dodavatel fakticky ve výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto lze po dodavateli očekávat i požadovat, aby se vůči spotřebiteli choval poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěřuje se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu v poctivost svého jednání. I ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (§ 6 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, aplikovatelného na projednávanou věc dle § 3030 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) O takový případ přitom šlo i v tomto případě. Proto soud žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 128 Kč, zamítl (výrok II.). Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 občanského soudního řádu, kdy účastník, který měl ve věci částečný úspěch, má právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů. V projednávané věci má dle poměrného úspěchu ve věci žalobce právo na náhradu 61,77 % účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady tvoří: Soudní poplatek 400 Kč podle § 6 odst. 1, odst. 7 zákona o soudních poplatcích. Odměna advokáta za zastupování žalobkyně v soudním řízení 400 Kč za 2 úkony právní služby (1x převzetí věci, 1x sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Odměna advokáta 100 Kč za 1 úkon právní služby (1x jednoduchá výzva k plnění) dle § 11 odst. 2, písm. h/ a § 14b odst. 1 bodu 1 advokátního tarifu ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny Náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby (1x převzetí věci, 1x sepis žaloby) po 100 Kč podle § 13 odst. 3 a § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrad hotových výdajů (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o. s. ř.), tj. 21 % z částky 800 Kč DPH činí 168 Kč. Náklady žalobkyně tak činí celkem 1 368 Kč a jejich poměrnou část ve výši 845,01 Kč (61,77 % z částky 1 368 Kč) jí soud vůči žalovanému přiznal k náhradě (výrok II.). Splatnost plnění uloženého žalovanému potom soud stanovil v obecné lhůtě dle věty první § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.