17 C 148/2022-17 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 1 520 Kč s tím, že žalovaná se při použití městské hromadné dopravy provozované právním předchůdcem žalobce ([anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizováno]) neprokázala dne 21. 1. 2021 na lince č. 24 přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). O skutkovém stavu věci lze z předložených dokladů – zápisu o provedené přepravní kontrole a hlášení o porušení smluvních přepravních podmínek učinit závěr, že žalovaná cestovala v [obec] dne 21. 1. 2021 v 13,05 hodin, linkou č. 24 vozem č. 230 hromadné dopravy provozované právním předchůdcem žalobce a při kontrole se neprokázala přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 10. 2021 na žalobce. Žalovaná byla o postoupení řádně informována. Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou předžalobní upomínkou ze dne k zaplacení, ta ani přesto na dluh ničeho neuhradila. Soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Výrokem rozsudku pod bodem I. soud uložil žalované povinnost dlužnou částku a úroky z prodlení zaplatit. Právní posouzení věci vychází z ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále z ustanovení § 3 až § 8 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a ze smluvních přepravních podmínek. O úrocích z prodlení bylo proto rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle nařízení § 2 vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Pohledávka byla žalobci platně postoupena dle § 1879 občanského zákoníku. Ještě pokud jde o svéprávnost žalované z důvodu nedostatečného věku, zjišťoval soud podstatné okolnosti a uzavřel, že žalovaná cestovala prostředkem hromadné dopravy bez cestovního dokladu ve věku 16ti let. Soud vycházel z ust. § 31 občanského zákoníku, podle kterého se má za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku. Soudní praxe rozumovou vyspělostí rozumí schopnost posoudit následky svého vlastního jednání. Nezletilý tedy musí být schopen pochopit jak podstatu právního jednání, tak i hlavní následky takového jednání. Volní vyspělost pak vykládá jako schopnost své jednání ovládnout, tj. jednání svou vůlí řídit. Žalovaná ve věku 16ti let byla zcela jistě schopna pochopit, že cestovat veřejným dopravním prostředkem bez zaplacení jízdného není dovoleno. V jejím věku si musela být vědoma i toho, že následkem takového jednání bude peněžní sankce. Své jednání byla schopna ovládnout, přesto dopravní prostředkem cestovala a jízdné ani dodatečně nezaplatila. Z pohledu soudu byla tedy žalovaná v době předmětného jednání – vycházejíc z úvah popsaných shora – plně svéprávná. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobcovy náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 200 Kč. Advokát poskytl žalobci 3 úkony právní služby (a to po jednom úkonu ta příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a výzva k plnění před podáním žaloby). Ke každému úkonu právní služby náleží dále paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.