17 C 182/2022-18 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal žalobou podanou soudu proti žalované zaplacení částky 1 520 Kč s odkazem na smlouvu o přepravě osob (jízda načerno ze dne 18. 6. 2020). Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalovaná dne 18. 6. 2020 použila k přepravě dopravní prostředek na lince č. 1 městské hromadné dopravy provozované právním předchůdcem žalobce (tj. [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno]) a při přepravní kontrole v čase 9:21 hodin se neprokázala platným jízdním dokladem. Žalovaná nezaplatila jízdné ve výši 20 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky byla pohledávka věřitele za žalovanou postoupena až na současného žalobce, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná i přes písemnou výzvu žalobce ke dni podání žaloby dlužnou částku neuhradila. Soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I. soud uložil žalované povinnost dlužnou částku a úroky z prodlení zaplatit. Právní posouzení věci vychází z ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále z ustanovení § 3 až § 8 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a ze smluvních přepravních podmínek. O úrocích z prodlení bylo proto rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle nařízení § 2 vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Pohledávka byla žalobci postoupena dle § 1879 občanského zákoníku. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobcovy náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 200 Kč. Advokát poskytl žalobci tři úkony právní služby (a to po jednom úkonu za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a výzvu k plnění před podáním žaloby). Ke každému úkonu právní služby náleží dále paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty, neboť zástupce žalobce je plátcem DPH (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.