17 C 302/2021-72 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobou doručenou soudu dne 31. 10. 2021 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 27 528,43 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdil, že s žalovaným uzavřel dne 27. 8. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] podle které se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, a podle které se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem 8 521 Kč uhradit v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 257 Kč. Žalovaný si v souvislosti se spotřebitelským úvěrem rovněž sjednal doplňkovou inkasní službu a službu„ PODPORA“, za něž se žalovaný zavázal hradit splátku v měsíční výši 42 Kč, resp. 134 Kč. Celková výše měsíční splátky zahrnující i splátky doplňkových služeb činila 433 Kč a byla splatná vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalobce vyplatil žalovanému úvěr dle smluvních ujednání, ale žalovaný úvěr řádně nehradil, když se dostal do prodlení se zaplacením splátky splatné již dne 15. 5. 2021. Po marných upomínkách žalobce dne 21. 6. 2021 zesplatnil úvěr i nároky vyplývající ze souběžně uzavřených doplňkových služeb na celkovou částku 27 569,65 Kč, která je složena z dlužné jistiny úvěru ve výši 8 420,11 Kč, dlužných úroků ve výši 4 956,27 Kč, zbylé části inkasní služby ve výši 2 184 Kč, zbylé části služby„ PODPORA“ ve výši 6 968 Kč, z nákladů na upomínky ve výši 800 Kč, ze smluvního úroku za prodlení inkasní služby ve výši 1,55 Kč, ze smluvní pokuty za prodlení úvěru ve výši 29,67 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 4 210,05 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě přes poučení a výzvy soudu nevyjádřil. 3. Z jednání soudu nařízeného na den 24. 3. 2022 se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce omluvil a řádně předvolaný žalovaný se nedostavil. Soud proto postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) projednal věc bez přítomnosti účastníků. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Žalobce uzavřel dne 27. 8. 2019 s žalovaným v chráněném internetovém prostředí pomocí jedinečného klíče (autorizačního SMS kódu) smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] (dále také jen„ smlouva“), kterou se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr uhradit a dále zaplatit úrok ve výši 23 % p.a., a to prostřednictvím 72 pravidelných měsíčních splátek po 257 Kč. Žalovaný se dále zavázal hradit žalobci po dobu trvání úvěru cenu za výkon inkasní služby celkem ve výši 3 024 Kč (tj. 42 Kč/měsíčn splatných spolu se splátkou úvěru) a dále po dobu trvání úvěru cenu za výkon doplňkové služby PODPORA částku celkem ve výši 9 648 Kč (tj. za možnost odkladu tří splátek 30 Kč/měsíčn, za možnost přerušení splácení pro případ úrazu, onemocnění nebo hospitalizace 52 Kč/měsíčn a za možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců 52 Kč/měsíčn – splatných vždy spolu se splátkou úvěru). Pro případ prodlení žalovaného se splácením bylo dále ujednáno právo žalobce na úhradu nákladů 1. upomínky ve výši 300 Kč a 2. upomínky ve výši 500 Kč (čl. 5 smlouvy) a dále právo na smluvní pokutu (čl. 5 písm. c/ smlouvy). Po přijetí verifikační platby 10 Kč převedl žalobce peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč bezhotovostně na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] a zbylou část úvěru (2 000 Kč) v souladu s čl. 4 s čl. 4 smlouvy započetl na náklady vynaložené v souvislosti s vyřizováním úvěru. Žalovaný nehradil úvěr a související závazky z doplňkových služeb řádně a včas, když ani po opakovaných urgencích neuhradil splátku splatnou dne 15. 5. 2021 ve výši 433 Kč (257 Kč + 42 Kč za inkaso + 134 Kč za službu PODPORA). Žalobce proto úvěr dne 21. 6. 2021 zesplatnil a požadoval uhrazení celkové dlužné částky 27 569,65 Kč, jejíž součástí byl vedle dlužné jistiny ve výši 8 420,11 Kč i úrok (4 956,27 Kč), zbylá část inkasní služby (2 184 Kč) a zbylá část doplňkové služby PODPORA (6 968 Kč). Žalobce dále uplatnil nárok na zaplacení upomínek v celkové výši 800 Kč, smluvní pokuty 4 210 Kč, smluvního úroku za prodlení inkasní služby 1,55 Kč a smluvního úroku za prodlení úvěru 29,67 Kč Tyto skutečnosti zjistil soud z úvěrové smlouvy [číslo] včetně jejích příloh, smlouvy o inkasní službě, smlouvy o zřízení doplňkové služby PODPORA, potvrzení o přijetí verifikačního poplatku a o provedené platbě, upomínek a zesplatňovacího dopisu ze dne 21. 6. 2021, dotazníku k posouzení bonity žadatele. 6. Žalovaný netvrdil a ani to jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný mu z titulu této úvěrové smlouvy uhradil celkem 8 660 Kč. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné pro spor relevantní skutečnosti. 7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). <i>8. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Soud v prvé řadě připomíná, že zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“). Otázkou výkladu čl. 8 a 23 směrnice se v řízení o předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti zabýval Soudní dvůr EU (dále jen "SDEU"). Ten judikoval, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES (jejichž úpravu obsahuje § 86 a § 87 ZoÚS) mají být vykládány tak, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (viz rozsudek SDEU ze dne 5. března 2020 ve věci [anonymizováno] [číslo]). Jinými slovy ustanovení provádějící články 8 a 23 směrnice nemají neplatnost smlouvy pro porušení povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost vázat na aktivní úkon spotřebitele, kterým by se této neplatnosti dovolal, ale naopak mají umožnit konstatování neplatnosti vždy při zjištění porušení předmětné povinnosti věřitelem bez ohledu na počínání spotřebitele, tedy z úřední povinnosti. 12. Vyslovení neplatnosti právního jednání z úřední povinnosti upravuje občanský zákoník v ustanovení § 588 o.z. Podle tohoto ustanovení je možné vyslovit neplatnost právního jednání i bez návrhu, pokud se právní jednání zjevně příčí dobrým mravům anebo pokud odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Porušení zákonné povinnosti poskytovatele úvěrů je dle soudu třeba sankcionovat neplatností, kterou ve smyslu výše uvedeného ustanovení vysloví soud i bez návrhu, a to s ohledem na smysl a účel úpravy zákona o spotřebitelském úvěru. 13. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kte