17 C 50/2022-22 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 1 520 Kč s odkazem na smlouvu o přepravě osob (jízda načerno ze dne 2. 6. 2020). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalovaný dne 2. 6. 2020 použil k přepravě dopravní prostředek na lince č. 24 městské hromadné dopravy provozované právním předchůdcem žalobce (tj. [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno]) a při přepravní kontrole v čase 14:46 hod se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný nezaplatil jízdné ve výši 20 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky byla pohledávka věřitele za žalovaným postoupena až na současného žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný ani přes písemnou výzvu žalobce ke dni podání žaloby dlužnou částku neuhradil. Soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I. soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku a úroky z prodlení zaplatit. Právní posouzení věci vychází z ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále z ustanovení § 3 až § 8 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a ze smluvních přepravních podmínek. O úrocích z prodlení bylo proto rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle nařízení § 2 vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Pohledávka byla žalobci postoupena dle § 1879 občanského zákoníku. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobcovy náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 200 Kč. Advokát poskytl žalobci 3 úkony právní služby (a to po jednom úkonu ta příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a výzva k plnění před podáním žaloby). Ke každému úkonu právní služby náleží dále paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty, neboť zástupce žalobce je plátcem DPH (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.