20 C 254/2022-14 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu sp. zn. EPR [číslo] došlým původně na OS do [obec]) se žalobce domáhal po žalované zaplacení uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalobce, na základě uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 26. 11. 2020, dodával žalované el. energii do odběrného místa na adrese [adresa]. Předmětem řízení je dluh za období od 8. 1. 2021 - 25. 5. 2021 (předmětem řízení jsou i smluvní pokuty 100 Kč za prodlení při placení dluhu za el. energii). Žalovaná se přes výzvu soudu k žalobě nevyjádřila a procesní stanovisko žalované k věci tak nebylo zjištěno. Na adresu uvedenou v žalobě, ev. adresu trvalého pobytu žalované, se jí nezdařilo doručit do vlastních rukou platební rozkaz, který byl tedy podle ust. § 173 odst. 2 občanského soudního řádu zrušen. Žalovanému, který si zásilky nepřebírá, je doručováno tzv. fikcí, postupem dle § 46b a § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř.. Výrokem rozsudku pod bodem I. soud uložil žalované povinnost dlužnou částku zaplatit. Na základě účastníky předložených listin soud vzal za prokázané, že žalobce se oprávněně domáhá svého dluhu vůči žalované tak, jak byl specifikován v podaném návrhu. O skutkovém stavu věci pak lze učinit závěr, podle kterého žalovaná dluží žalobci za odběr elektřiny (a smluvní pokutu) výše uvedenou částku s příslušenstvím. O skutkovém stavu věci lze tedy na základě předložených listin učinit následující závěr: Žalovaná odebírala v období shora uvedeném od žalobce elektřinu v daném odběrném místě, a za odběr dluží žalobci celkem částku tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vycházel především ze smlouvy a faktury ([variabilní symbol]) – listiny ISAS. O skutkovém stavu věci soud činí závěr jednak na podkladě žalobcem předložených listin, ale i na základě toho, že žalovaná dluh v průběhu řízení nesporovala – nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by žalovaná dluh zaplatila, nebo byla vznesena jiná námitka proti opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku. Sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Platná právní úprava procesního práva současně vychází z toho, že iniciativa při shromažďování důkazů leží zásadně na účastnících, a ukládá jim označit důkazy k prokázání tvrzení. Účastník má tedy povinnost tvrzení (srov. § 79 odst. 1 a § 101 odst. 1 o.s.ř.) a povinnost důkazní. Ke splnění těchto povinností je zavázán každý účastník řízení. Pokud si účastník (zde žalovaná) řádně neplní své procesní povinnosti, nemůže být v řízení úspěšný. Žaloba je pak důvodná. Soud posoudil projednávanou věc po právní stránce následovně: Na základě mezi účastníky uzavřené smlouvy vznikl ve smyslu zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon závazkový vztah, jehož právní režim se řídí tímto zákonem a jeho prováděcími předpisy a subsidiárně potom zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (§ 2079 a související). Dle ustanovení § 50 odst. 1 věta první energetického zákona se smlouvou o dodávce elektřiny zavazuje dodavatel dodávat elektřinu odběrateli - zákazníkovi („ účastníkovi trhu s elektřinou“) a tento se zavazuje zaplatit za ni cenu. Tuto svou povinnost pak žalovaná nesplnila, žaloba je tedy důvodná a proto jí soud výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl v plném rozsahu. Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který řádně a včas svůj dluh nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. je pak věřitel oprávněn požadovat vedle plnění i úroky z prodlení, ohledně určení výše úroků z prodlení se pak odkazuje na nařízení vlády. Nařízením vlády č. 351/2013 Sb. je tato výše stanovena odkazem na repo sazbu ČNB zvyšované v každém kalendářním pololetí o 8 procentních bodů (§ 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.). V daném případě má tedy žalobce právo též na úrok z prodlení, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Smluvní pokuta je upravena v ust. § 2048 - 52 o. z. Na základě všech výše uvedených skutkových zjištění a právních úvah soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl v plném rozsahu. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.. Žalobce v řízení (co do jistiny) uspěl a vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady řízení žalobce představuje odměna advokáta po 300 Kč za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a žalobu, s tím související 3x náhrada hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), 21 % DPH (z odměny a náhrad) a soudní poplatek 800 Kč. Lhůtu k plnění povinností výroků tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř..