20 C 299/2022-16 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu sp. zn. EPR [číslo]) se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení uvedené částky, neboť žalovaný nezaplatil žalobci dluh vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 18. 9. 2019, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr (revolvingový) ve výši rámce 30 990 Kč. Procesní stanovisko žalovaného k věci nebylo zjištěno. Na adresu uvedenou v žalobě, ev. na adresu trvalého pobytu žalovaného, se mu nezdařilo doručit do vlastních rukou elektronický platební rozkaz, který byl tedy podle ust. § 173 odst. 2 občanského soudního řádu zrušen. Žalovanému, který si zásilky nepřebírá, je doručováno tzv. fikcí, postupem dle § 46b a § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Soud věc rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané ust. § 115a o. s. ř. Na základě účastníky předložených listin soud vzal za prokázané, že žalobce se oprávněně domáhá svého dluhu vůči žalovanému, tak jak byl specifikován v podaném návrhu. O skutkovém stavu věci pak lze učinit závěr, podle kterého žalovaný dluží žalobci z uzavřené smlouvy o úvěru uvedenou částku s příslušenstvím. Částka dluhu sestává z neuhrazené jistiny ve výši 10 544,79 Kč, poplatků (úroku), smluvní pokuty 1 387 Kč a nákladů vymáhání ve výši 300 Kč. Dle § 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Nárok vyplývá z předložené smluvní dokumentace (zejm. uvedená smlouva č.: [číslo], upomínka - zesplatňující výzva ze dne 17. 3. 2022 (vše ISAS). O skutkovém stavu věci soud činí závěr jednak na podkladě žalobcem předložených listin, ale i na základě toho, že žalovaný dluh v průběhu řízení nesporoval – nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by žalovaný dluh zaplatil, nebo vznesena jiná námitka proti opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku. Sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Platná právní úprava procesního práva současně vychází z toho, že iniciativa při shromažďování důkazů leží zásadně na účastnících, a ukládá jim označit důkazy k prokázání tvrzení. Účastník má tedy povinnost tvrzení (srov. § 79 odst. 1 a § 101 odst. 1 o. s. ř.) a povinnost důkazní. Ke splnění těchto povinností je zavázán každý účastník řízení. Pokud si účastník (zde žalovaný) řádně neplní své procesní povinnosti, nemůže být v řízení úspěšný. Soud posoudil projednávanou věc po právní stránce následovně: Soud dospěl k závěru, že právní vztahy mezi žalobcem a žalovaným se řídí prvořadě smlouvou samotnou, smluvními podmínkami akceptovanými oběma stranami, a při aplikaci právní úpravy též občanským zákoníkem. Právní vztahy mezi účastníky je pak třeba po právní stránce posuzovat dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to zejm. podle § 2395-2400 o. z., kde je upravena smlouva o úvěru. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Tuto svou povinnost žalovaný nesplnil. Soud proto žalobě výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. V žalobě byly zohledněny dílčí úhrady v uvedené výši. Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který řádně a včas svůj dluh nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. je pak věřitel oprávněn požadovat vedle plnění i úroky z prodlení, ohledně určení výše úroků z prodlení se odkazuje na nařízení vlády. Nařízením vlády č. 351/2013 Sb. je tato výše stanovena v závislosti na repo sazbě ČNB. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.). V daném případě má tedy žalobce právo též na úrok z prodlení, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Smluvní pokuta je upravena v ust. § 2048 - 52 o. z. Ujednají-li si tedy strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Zaplacení smluvní pokuty však nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Na základě všech výše uvedených skutkových zjištění a právních úvah soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl v plném rozsahu. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce v řízení uspěl a vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady řízení žalobce představuje odměna advokáta po 300 Kč za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a žalobu, s tím související 3x náhrada hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), 21 % DPH (z odměny a náhrad) a soudní poplatek 800 Kč. Ve výroku II. tak soud celkem přiznal žalobci náhradu nákladů řízení celkem v uvedené výši. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu. Lhůtu k plnění povinností výroků tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., podle kterého ukládá-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku.