20 C 312/2022-11 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu (návrhem na vydání el. platebního rozkazu sp. zn. EPR [číslo]) se žalobce domáhal po žalované zaplacení uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaná u společnosti [právnická osoba], [IČO], čerpala prostřednictvím smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 2. 2021 částku ve výši 20 000 Kč a zavázala se částku vrátit do 27. 7. 2021, což neučinila. Žalobce dne 8. 12. 2021 uzavřel se [právnická osoba] [anonymizováno] smlouvu o postoupení pohledávky, na základě níž je oprávněn dlužnou částku vymáhat. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalovaná skutečně uzavřela uvedenou smlouvu, na základě které vznikl dluh na jistině ve výši 20 000 Kč (dat. 25. 6. 2021, doloženo i postupné vyčerpání částky celkem 20 000 Kč). Podle ust. § 1724 odst. 1 o. z. platí, že smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Žalovaná netvrdila, tudíž ani neprokázala, že by dluh z úvěru zaplatila, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I. uložil žalované částku v uvedené celkové výši zaplatit. Žalovaná je také v prodlení se zaplacením dluhu: O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 o. z. a § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. Smluvní pokuta je upravena v § 2048 - 52 o. z., uplatněno ve výši 3 220 Kč. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání postupem dle ust. § 115a o. s. ř.. Věc byla vedle speciální právní úpravy zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (resp. s účinností od 1. 12. 2016 zák. č. 257/2016 Sb.), primárně posouzena dle § 2395-2400 zák. č. 89/2012 Sb., obč. zákoníku. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. I tyto smlouvy je třeba dodržovat - ust. § 3 odst. 2 písm. d) o. z. Primární povinnost peněžní prostředky vrátit žalovaná nesplnila. Podaná žaloba je pak důvodná. Dle § 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.„ Náklady vymáhání“ soud žalobci přiznal v uplatněné výši (473 Kč). Výše těchto nákladů by vždy měla být individualizovaná, tj. neměla by být zásadně určena jakousi paušální částkou (srov. k tomu např. i příspěvek Mgr. M. Zemana, Náklady mimosoudního vymáhání pohledávek a jejich placení, © EPRAVO.CZ, 21. 6. 2016), zde však soud vyšel z toho, že výši těchto nákladů by bylo v každém jednotlivém případě možné zjišťovat jen s nepoměrnými obtížemi (§ 136 o. s. ř.), soud ji tedy podle své úvahy určil právě v uplatněné výši, která zjevně není neadekvátní (i v porovnání s paušální částkou 1 200 Kč dle vl. nař. č. 351/2013 Sb., na kterou má věřitel právo ve vztazích mezi podnikateli). Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce v řízení uspěl a vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady řízení žalobce představuje odměna advokáta po 300 Kč za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a žalobu, s tím související 3x náhrada hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), 21% DPH (z odměny a náhrad) a soudní poplatek 929 Kč. Lhůtu k plnění povinností výroků tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř..