20 C 318/2021-27 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou (návrhem na vydání el. platebního rozkazu sp. zn. EPR 113669/2021, doručeným původně na OS Nymburk) se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaný u společnosti [právnická osoba], čerpal prostřednictvím smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 1. 2018 částku ve výši 4 000 Kč a zavázal se uhradit do 23. 2. 2018, což neučinil. Žalobce dne 1. 1. 2021 uzavřel s původním věřitelem smlouvu o postoupení pohledávky, na základě níž je oprávněn dlužnou částku vymáhat. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalovaný dne 24. 1. 2018 skutečně uzavřel smlouvu, na základě které vznikl uvedený dluh na jistině ve výši 4 000 Kč. Podle ust. § 1724 odst. 1 o.z. platí, že smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokázal, že by dluh z půjčky (úvěru) zaplatil, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I. uložil žalovanému částku v uvedené celkové výši zaplatit. Žalovaný je také v prodlení se zaplacením dluhu: O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 o.z. a § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. Posouzení celé věci v režimu bezdůvodného obohacení by vedlo k prakticky shodnému výsledku. Podle § 2993 o.z. by měl žalobce právo na vrácení toho, co plnil (společnost„ Creamfinance“ plnila) dle pravidel o bezdůvodném obohacení (viz. převod na účet č. [bankovní účet] dne 24. 1. 2018 s RČ žalovaného). Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání postupem dle ust. § 115a o.s.ř.. Věc byla vedle speciální právní úpravy zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (s účinností od 1. 12. 2016 zák. č. 257/2016 Sb.), primárně posouzena dle § 2395-2400 zák. č. 89/2012 Sb., obč. zákoníku. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. I tyto smlouvy je třeba dodržovat - ust. § 3 odst. 2 písm. d) o.z. Primární povinnost peněžní prostředky vrátit žalovaný nesplnil. Podaná žaloba je pak důvodná. Shodně i věc např. 14 C 294/2020 nebo 20 C 123/2021. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Takto soud žalobci přiznal odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle této vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní upomínka), dále soud žalobci přiznal náhradu hotových výdajů citované vyhlášky za uvedené tři úkony právní služby, to vše zvýšené o 21% DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Ve výroku II. tak soud celkem přiznal žalobci náhradu nákladů řízení celkem v uvedené výši. Lhůtu k plnění povinností výroků tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o.s.ř.