38 C 158/2022-14 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal žalobou podanou proti žalovanému zaplacení částky 6 115 Kč s příslušenstvím. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 21. 7. 2021. Před poskytnutím peněžních prostředků žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 2. 11. 2021 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru (úroky) ve výši 1 159 Kč. Pro případ prodlení se zaplacením se žalovaný zavázal platit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky do uvedeného data splatnosti nevrátil, žalovaný nezaplatil ani poplatek za poskytnutí úvěru. Smluvní pokuta činila za období od 3. 11. 2021 do 29. 6. 2022 částku 956 Kč. Advokátka žalobce před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku a úroky z prodlení zaplatit. Hmotněprávní posouzení věci vychází z ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona, § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. O smluvní pokutě soud rozhodl dle ustanovení § 2048 až § 2052 občanského zákoníku a § 122 zákona č. 257/2016 Sb. Sjednaná výše úroků (poplatek za poskytnutí úvěru) koresponduje s výší poskytnutého úvěru. Sjednaná výše smluvní pokuty je v souladu s § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše odměny advokátky soud postupoval podle vyhlášky č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 200 Kč. Advokátka poskytla žalobci tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 4 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.