38 C 177/2022-40 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 128 239,34 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že dne 1. 7. 2019 byla mezi žalobcem jako nájemcem a žalovanou jako podnájemcem uzavřena smlouva o podnájmu prostor sloužících k podnikání č. K 66/19 na dobu určitou. Podnájemní smlouva byla následně prodlužována dodatky naposledy pak do 30. 6. 2022. Z důvodu neplacení nájemného byla žalované dána ze strany žalobce výpověď k 30. 4. 2022. Na základě podnájemní smlouvy byly žalované přenechány k užívání prostory nacházející se v budově ve druhém nadzemním podlaží místnost číslo [anonymizováno]. V podnájemní smlouvě se žalovaná mimo jiné zavázala platit žalobci nájemné za užívání prostor v dohodnuté výši 5 284 Kč měsíčně bez DPH. Nájemné bylo podle podnájemní smlouvy splatné vždy do data uvedeného příslušné faktuře. Podle čl. 9 odst. 2 podnájemní smlouvy uhradila žalovaná žalobci kauci v částce 10 568 Kč, kterou si žalobce dle tohoto ustanovení počítal na splatný dluh dne 31. 5. 2022. Žalobce kdo za žalovanou pohledávky z titulu neuhrazeného nájemného, a od za část měsíce března 2021 a za období od dubna 2021 do dubna 2022 v celkové výši 100 638 Kč. Dále se žalobce domáhá uhrazení smluvní pokuty, která byla sjednána ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to za část měsíce března 2021 a dále za období od dubna 2021 do dubna 2022, tj. celkem se žalobce domáhá částky 27 001,34 Kč z titulu smluvní pokuty za uvedené období. Před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobci žalovanou opakovaně vyzval k úhradě dlužné částky, naposledy se tak stalo předžalobní výzvou z 12. 5. 2022. Žalovaná podala včas proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor a ve vyjádření ze dne 27. 10. 2022 uvedla, že žalobu neuznává. Konstatovala, že žalobce opakovaně porušoval smlouvu o nájmu, kdy pravidelně bez vědomí žalované navštěvoval pronajaté prostory, když takové návštěvy smlouva zcela vylučuje. Předmět nájmu nebyl dlouhodobě žalovanou využíván, o tom byl žalobce informován. Žalovaná a žalobce uzavřeli ústní dohodu, ve které bylo ujednáno, že žalobce nebude jakékoliv plnění vymáhat po žalované soudní cestou a nebude po ní žádat úroky z prodlení. Žalovaná konstatuje, že je schopna přiznat žalobci část požadované částky, a to pouze za období první poloviny roku 2021, když žalobce ještě smlouvu neporušoval a ústní dohoda o zápočtu se na toto období nevztahuje. Žalovaná však konstatuje, že je připravena věc uzavřít smírně, pokud bude ze strany žalobce vůle. Při soudním jednání je žalovaná připravena předložit důkazy, jako například záznam z bezpečnostní kamery nebo výpověď svědka. Z ústního jednání konaného dne 20. 12. 2022 se žalovaná omluvila a z důvodu nemoci. Soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř., když žalovaná o odročení jednání nepožádala. Soud provedl následující dokazování. Ze smlouvy o podnájmu prostor sloužících podnikání [spisová značka] ze dne 1. 7. 2019 bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena mezi žalobcem jakožto nájemcem a žalovanou jakožto podnájemcem na dobu určitou do 30. 6. 2020 a bylo sjednáno podnájemné ve výši 5 284 Kč měsíčně bez DPH. Čl. 10 odst. 1 uvedené smlouvy byla sjednána povinnost podnájemce uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v případě, že podnájemce neuhradí včas splatné nájemné. Podle přílohy [číslo] ke smlouvě byl sjednán přístup podnájemce k telefonnímu systému a ICT službám. Z dodatků podnájemní smlouvy na čísle listu [číslo] bylo zjištěno, že podnájemní smlouva byla postupně prodlužována až do 30. 6. 2022. Z dodatku ze dne 15. 12. 2021 bylo zjištěno, že s účinností od 1. 1. 2022 bylo sjednáno podnájemné ve výši 5 813 Kč. Z výzvy k úhradě dlužné částky na čísle listu 28 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 106 333 Kč z titulu dlužné nájemného. Z jednostranného zápočtu pohledávek na čísle listu 25 bylo zjištěno, že žalobce učinil jednostranný zápočet vzájemných pohledávek, a to pohledávky žalované na vrácení kauce při ukončení nájmu ve výši 10 568 Kč a pohledávky žalobce vyplývající z faktur vydaných pod variabilním symbolem [číslo], [číslo] a [číslo], kdy zůstatek ve výši 6 423 Kč požadoval po žalované zaplatit na bankovní účet. O skutkovém stavu věci pak lze učinit závěr, že žalovaná porušila povinnost vyplývající z podnájemní smlouvy uzavřené mezi stranami dne 1. 7. 2019, a to tím, že nezaplatila podnájemné za měsíc březen 2021 a dále za období od dubna 2021 do dubna 2022, ve výši 5 284 Kč bez DPH/měsíc, respektive od 1. 1. 2022 ve výši 5 813 Kč bez DPH/měsíc a celkem dluží žalobci na podnájemném 100 638 Kč. <i>Podle § 2 201 občanského zákoníku se nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.</i> <i>Podle § 2 295 občanského zákoníku má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.</i> <i>Podle § 2 274 nájemce může dát třetí osobě do podnájmu část bytu, pokud v bytě sám trvale bydlí, i bez souhlasu pronajímatele. Ustanovení § [číslo] se použije přiměřeně.</i> Soud žalobu shledal důvodnou. Žalobce uzavřel se žalovanou podnájemní smlouvu ze dne 1. 7. 2019 o podnájmu prostor sloužících k podnikání, na základě se žalovaná zavázala hradit podnájemné v dohodnuté výši 5 284 Kč bez DPH, které bylo dohodou stran zvýšeno od 1. 1. 2022 na 5 813 Kč měsíc bez DPH. Žalovaná nesporovala tvrzení žalobce o tom, že podnájemné za období od března 2021 do dubna 2022 nebylo hrazeno. Obranu žalované spočívající v tvrzení, že žalobce porušoval své povinnosti vyplývající ze smlouvy tím, že pronajaté prostory navštěvoval, soud neshledal důvodnou, neboť žalovaná toto své tvrzení nijak neprokázala. I v případě, že by žalovaná k tomuto tvrzení nabídla konkrétní důkazy, bylo by to z hlediska její povinnosti platit nájemné bezvýznamné. Pohledávka žalobce, kterou uplatnil v tomto řízení, je dluhem z podnájemní smlouvy, kterou soud posoudil podle ust. § 2 274 a násl. občanského zákoníku, kdy celková výše dlužného nájemného dosahuje částky 100 638 Kč. Žalobci dále vzniklo podle čl. 10 odst. 1 uvedené smlouvy právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to v souladu § 2 048 občanského zákoníku O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle nařízení § 2 vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky [číslo] o úpravě základních úrokových sazeb a to vždy od prvního dne prodlení žalované se zaplacením podnájemného. Soud dále přiznal žalované náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2x 1 200 Kč, na které má žalobce nárok v souladu s § 513 o.z. a podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení ve věci úspěšného žalobce tvoří soudní poplatek ve výši 5 130 Kč. Dále náleží úspěšnému žalobci náhrada účelně vynaložených nákladů řízení za právní zastoupení advokátem ve výši podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. tj. odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 6 260 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní výzva a účast u jednání dne 20. 12. 2022). Ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů za uvedené 3 úkony právní služby po 300 Kč. Dále soud přiznal žalobci náhradu za promeškaný čas podle § 14 advokátního tarifu za cestu do sídla advokátní kanceláře a zpět za 6 půlhodin po 100 Kč a náhradu cestovních výdajů za cestu osobním automobilem ze sídla advokátní kanceláře a zpět (2x117 km), při průměrné spotřebě podle technického průkazu vozidla 7,36 l [číslo] km a průměrné ceně benzínu 95 oktanů ve výši 44,50 Kč/litr dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad a při sazbě základní náhrady při používání silničních motorových vozidel dle shora uvedené vyhlášky ve výši 4,70 Kč/km. K mimosmluvní odměně, paušální náhradě hotových výdajů, náhradě cestovních výdajů a náhradě za promeškaný čas byla připočtena částka odpovídající dani z přidané hodnoty 21 % (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Celkem žalobci náleží náhrada nákladů řízení 39 864,50 Kč. Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu Lhůtu