10 C 109/2023-34 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 880 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (tj. [právnická osoba], [IČO]) a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 8. 6. 2022 ve znění jednotlivých dodatků poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému celkem 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal částku uhradit nejpozději do 8. 7. 2022. Žalovaný dlužnou částku neuhradil a žalobkyni tak vznikl nárok i na sjednanou smluvní pokutu, kterou vyčíslila ke dni postoupení pohledávky částkou 2 880 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni podle smlouvy o postoupení pohledávek, a to s účinností ke dni 9. 1. 2023. Žalobkyně v rámci snahy o smírné vyřešení věci zaslala žalovanému výzvu k plnění a vyslala na kontaktní adresu zaměstnance, s čímž jí vznikly náklady ve výši 263 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění, na tu však žalovaný nereagoval. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že nedisponuje dokumenty o posuzování úvěruschopnosti žalovaného a vzala žalobu částečně zpět co do smluvní pokuty a kapitalizovaného úroku v celkové výši 2 980 Kč. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o.s.ř. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 8. 6. 2022, ve znění ze dne 21. 6. 2022 a předložených výpisech o čerpání úvěru vzal soud za prokázané, že společnost [právnická osoba], [IČO], jako původní věřitelka poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit jednorázově nejpozději do 8. 7. 2022. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že dostane-li se žalovaný do prodlení je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Žalovaný neuhradil ničeho. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že pohledávka z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla řádně postoupena na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud právní závěr, že smlouva o úvěru je ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, neboť žalobkyně neprokázala, že původní věřitelka dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Dále soud nárok posuzoval podle ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení. Z tvrzení žalobkyně a listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaný celkem čerpal úvěr ve výši 16 000 Kč. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný cokoli žalobkyni uhradil a žalovaný to netvrdil, ani neprokazoval, neboť v řízení zůstal i přes výzvu soudu nečinný. Postoupení pohledávek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru z původní věřitelky na žalobkyni posoudil soud dle § 1879 a násl. o. z. O úrocích z prodlení rozhodl soud dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením č. 351/2013 Sb., které stanoví výši úroků z prodlení. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle § 96 odst. 2 věta první o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na výše uvedené soud v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení částečně zastavil, a to co do částky 2 980 Kč, neboť žalobkyně v tomto rozsahu vzala žalobu zpět a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 16 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby byla žalobkyně úspěšná jen z 85 %, proto jí soud v souladu s § 142 odst. 2 přiznal poměrnou část nákladů řízení v rozsahu 70 %. Při určení výše odměny zástupce žalobkyně soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen„ AT“), když šlo o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč Náklady žalobkyně jsou tak tvořeny odměnou advokáta za tři úkony po 300 Kč (převzetí věci, podání žaloby, předžalobní výzva) dle § 14b odst. 1 AT a za jeden úkon po 1 860 Kč (doplnění žaloby a částečné zpětvzetí) podle § 7 bod 5 AT, dále jsou náklady žalobkyně tvořeny náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a 1 úkon po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, DPH ve výši 21 % a dále soudním poplatkem ve výši 800 Kč Celkem náklady řízení činí 4 866 Kč, žalobkyni bylo přiznáno 70 %, tedy žalovanému bylo uloženo zaplatit na náhradě nákladů řízení 3 406 Kč, a to v obecné pariční lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.