10 C 232/2022-36 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne 30. 8. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 302 000 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené půjčky. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 31. 8. 2005 smlouvu o půjčce, na jejímž základě mu předala částku 302 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit tuto částku nejpozději do 31. 8. 2020 v nepravidelných splátkách v hotovosti oproti písemnému potvrzení. Žalovaný ničeho neuhradil, a to ani po předžalobní výzvě ze dne 31. 3. 2022. Na tuto výzvu sice žalovaný reagoval, avšak jeho námitky týkající se vyrovnání půjčené částky nesouvisely s touto půjčkou a vycházely z jiného právního vztahu mezi účastníky. Proto žalobkyně uplatnila tento svůj nárok u soudu a požaduje i zákonné úroky z prodlení od 1. 9. 2020 ve výši 10 % ročně, neboť od tohoto data je žalovaný v prodlení. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o. s. ř. Z předložených listin soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena dne 31. 8. 2005 smlouva o půjčce dle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013. Z této smlouvy soud zjistil, že žalobkyně půjčila žalovanému 302 000 Kč a tato částka byla použita na koupi domu [adresa] [obec]. Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni uznal a zavázal se uhradit půjčenou částku nejpozději do 31. 8. 2020 v nepravidelných měsíčních splátkách v hotovosti oproti písemnému potvrzení. Soud v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) posuzoval věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). Dle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o půjčce, žalovaný ničeho neuhradil ani po předžalobní upomínce a žaloba je proto důvodná. Protože splatnost půjčky byla dohodnuta na 31. 8. 2020, je žalovaný od 1. 9. 2020 v prodlení a žalobkyně má proto právo v souladu s výše uvedenou právní úpravou též na zákonné úroky z prodlení. Jejich výši určuje vláda nařízením č. 351/2013 Sb. (dále jen„ nařízení“). Žalobkyně požadovala úroky z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 9. 2020 do zaplacení, podle § 2 nařízení výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Pro období druhé poloviny roku 2020 činila repo sazba 0,25, proto výše zákonných úroků z prodlení činí 8,25 %. Proto byla žaloba co do požadavku zákonných úroků z prodlení ve výši 1,75 % ročně od 1. 9. 2020 do zaplacení zamítnuta. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal úspěšné žalobkyni vůči žalovanému náhradu nákladů řízení v plné výši. Při určení výše odměny zástupkyně žalobkyně soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“). Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 755 Kč, odměnou advokátky za tři úkony po 9 540 Kč (3 x 9 540 Kč = 28 620 Kč) podle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 6 AT (převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby) a náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT po 300 Kč (3 x 300 Kč = 900 Kč). Protože je zástupkyně žalobkyně plátkyní DPH, náleží jí též náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % Celkem náklady řízení činí 36 474,20 Kč, k jejichž zaplacení byl žalovaný zavázán v obecné pariční lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.