12 C 105/2022-185 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobkyně se domáhala určení, že shora označený dům (dále také jen „dům“) je ve společném jmění (dále také jen „SJM“) žalobkyně a žalovaného. Tvrdila, že manželství uzavřeli , datum, a k jeho rozvodu došlo rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 15. 8. 2022, č. j. 14 C 175/2022-18, který nabyl právní moci 13. 9. 2022. Uzavřením manželství vzniklo SJM, protože neupravili jiný režim manželského majetkového práva. V době uzavření manželství žalovaný vlastnil pozemky v k. ú. , adresa, , na kterých stály hospodářské budovy. Na těchto pozemcích plánovali vystavět společný rodinný dům. Ještě před uzavřením sňatku původní hospodářské budovy zbourali a v rámci manželství požádali o stavební povolení. Vše vyřizoval žalovaný, a proto bylo stavební řízení vedeno pouze na jeho jméno. Výstavbu domu provedli za trvání manželství a financovali ji ze společných peněžních prostředků. Již v roce 2011 vznikla celá hrubá stavba, včetně zastřešení stavby. V průběhu roku 2013 se do domu nastěhovali a do konce roku 2013 dokončili podlahové krytiny a asi v roce 2014 pak doinstalovali vnitřní dveře. K zápisu stavby do katastru nemovitostí došlo až někdy v roce 2018, kdy byla oznámena změna na pozemku tak, že se stavba stala jeho součástí. Darovací smlouvou ze dne 21. 3. 2022 žalovaný nemovitosti daroval žalované, na což žalobkyně reagovala uplatněním námitky relativní neplatnosti. Dům je doposud veden v katastru jako vlastnictví žalované.2. Žalovaní navrhli, aby soud žalobu zamítl. Bránili se tím, že dům se nikdy nestal součástí SJM. Uvedli, že žalovaný a žalobkyně se ústně dohodli, že dům bude ve vlastnictví žalovaného. Stavební povolení bylo vydáno na přelomu roku 2010 a 2011 pouze žalovanému. Ke vzniku domu došlo již v roce 2011, protože tehdy bylo jednoznačným a nezaměnitelným způsobem patrno dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží. Stavbu domu financoval ze svých výlučných prostředků, které přísně odděloval od peněz náležejících do SJM.3. Žalovaný uzavřel dne 3. 11. 2010 s , Anonymizováno, , Anonymizováno, bankou a. s. smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru č. , hodnota, . Dle této smlouvy banka poskytla žalovanému hypoteční úvěr 2 mil. Kč za účelem koupě stavebních pozemků a výstavby domu. Dne 9. 11. 2010 čerpal z úvěru 1 mil. Kč na zaplacení kupní ceny za pozemky s hospodářskými stavbami, které koupil do svého výlučného vlastnictví kupní smlouvou ze dne 3. 11. 2010. V důsledku čerpání úvěru ve výši 1 mil. Kč mu vznikla povinnost hradit sjednané úroky ve výši 45 600 Kč ročně. Další část úvěru 1 mil. Kč nečerpal, protože splácení dalších úroků by znamenalo nadměrnou zátěž a výdělkové poměry to nedovolovaly. Další financování stavby domu proto probíhalo z finančních prostředků 2 700 000 Kč, které si půjčil od svého otce , jméno FO, a matky – žalované a z 300 000 Kč půjčených od bratra , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, . Tyto půjčky sjednali jako bezúročné, což bylo pro žalovaného výhodnější. Ke sjednání půjček došlo před uzavřením manželství, takže se půjčená částka ani práva a povinnosti vyplývající z této půjčky nestaly součástí SJM. O finanční pomoci ze strany příbuzných žalovaného svědčí např. i skutečnost, že jeho bratr , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , uhradil v roce 2015 částku 200 000 Kč jako mimořádnou splátku hypotečního úvěru poskytnutého žalovanému.4. Z 3 mil. Kč financoval mimo jiné –- demolici původních staveb a likvidaci suti dokončenou v měsíci lednu 2011 částkou 385 000 Kč,- základovou desku dokončenou v měsíci červnu 2011 částkou 220 000 Kč,- dokončení dispozičního řešení prvního nadzemního podlaží domu v měsíci září 2011, stropy nad místnostmi prvního nadzemního podlaží domu dokončeny v měsíci říjnu 2011 a zastřešení domu dokončeno v měsíci prosinci 2011, kdy zdivo a zdící materiál na hrubou stavbu stál cca 589 000 Kč a zastřešení domu 456 000 Kč.5. Žalovaný shrnul, že náklady od počátku stavby domu do dokončení dispozičního řešení prvního nadzemního podlaží domu (tj. položky základová deska, zdivo a zdící materiál na hrubou stavbu) si vyžádaly částku cca 809 000 Kč. Stavba byla prováděna v podstatném rozsahu tzv. svépomocí, takže došlo k ušetření značných částek, které by jinak museli platit třetím osobám.6. V době po uzavření manželství dosahovali tehdejší manželé nízkých příjmů, a to konkrétně žalovaný kolem 25 000 Kč měsíčně a žalobkyně se v roce 2011 starala zejména o společného syna , jméno FO, , narozeného , datum, , takže její příjmy byly ještě nižší než příjmy žalovaného. Ze svých příjmů museli tehdejší manželé hradit náklady na bydlení v částce cca 6 300 Kč měsíčně, na stravu cca 11 500 Kč měsíčně, na oblečení a obuv cca 2 500 Kč měsíčně, na hygienické potřeby cca 3 000 Kč měsíčně, na zajištění dalších životních potřeb, dopravních nákladů, pojištění, poplatků za mobilní komunikaci, volnočasové aktivity atd. cca 12 000 Kč měsíčně atd. Je tedy zřejmé, že jim nezbývaly žádné finanční prostředky, které by mohly být použity k financování stavby domu. Finančně vypomáhali tehdejším manželům rodiče žalovaného.7. Soud předně shledal, že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem (§ 80 o. s. ř.). V katastru nemovitostí je jako vlastnice domu totiž evidována žalovaná. Podkladem zápisu jejího vlastnického práva je darovací smlouva z 21. 3. 2022. Žalobkyně přípisem ze 4. 5. 2022 uplatnila námitku relativní neplatnosti darovací smlouvy. Požadovaným určením může být dosaženo uvedení stavu tohoto zápisu do souladu se skutečným právním stavem (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 31 Cdo 1836/2005).8. Žalobkyně a žalovaní shodně uvedli, že po uzavření manželství (, datum, ), a to 4. 9. 2011 bylo patrné dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží domu, vyzděno první nadzemní podlaží, zhotoven věnec a stavba byla připravena na položení panelových stropů.9. Den 4. 9. 2011 soud považoval za okamžik vzniku domu jako věci, protože tehdy byl dům vybudován do takového stadia, kdy již bylo jednoznačně a nezaměnitelným způsobem patrno dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží. Všechny další stavební práce již směřovaly k dokončení takto druhově i individuálně určené věci. Od tohoto okamžiku, v němž se již vytvořila i vlastnická práva ke stavbě, jsou pro takto vytvořenou oblast vlastnických vztahů veškeré další stavební práce bezvýznamné, i když náklady na ně mnohonásobně převýší náklady již vynaložené. Vše, co v důsledku přístavby, přestavby jiné stavební změny nebo dokončovacích prací tak ke stavbě přiroste, stává se její součástí a vlastnicky náleží tomu, komu patřila stavba jako věc v okamžiku svého vzniku. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2534/2000, publikovaný pod č. C 1008 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck).10. Soud při posuzování vlastnického práva k domu věc podřadil pod ustanovení zákona č. 40/1964Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni vzniku domu jako věci ve smyslu práva (dále jen „obč. zák.“), protože k jeho vzniku a práv a povinností s ním spojených došlo přede dnem 1. 1. 2014, kdy nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (viz jeho ust. § 3028).11. Soud vyšel z ust. § 143 obč. zák., podle kterého společné jmění manželů tvořía) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka,b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.12. Dále pak z ust. § 144 obč. zák., který stanoví, že pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.13. Ust. § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. vyjímá ze společného jmění manželů majetek nabytý jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, pak manžel, který majetek takto vynaložil, musí prokázat, že nemovitost byla postavena výlučně za jeho peněžní prostředky, a byla by tak vyvrácena zákonná domněnka uvedená v § 144 obč. zák. Pokud by tento manžel v tomto směru unesl břemeno tvrzení i břemeno důkazní, pak ten, kdo by v řízení tvrdil, že nemovitost byla nabyta do společného jmění z důvodu projeveného úmyslu obou manželů nabýt ji do SJM, byl by povinen toto své tvrzení prokázat (rozhodnutí Nevyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4514/2010).14. Zásadní pro tuto věc byly i závěry uve