12 C 269/2022-17 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Tvrdil, že [právnická osoba] na základě smlouvy o úvěru ze dne 15. 11. 2021 žalovanému poskytl úvěr 16 100 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 15. 12. 2021, což nesplnil. Žalobce pohledávku nabyl smlouvou z 29. 3. 2021. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud vzal tvrzení žalobce za prokázaná, protože žalobce je doložil smlouvou o úvěru a smlouvou o postoupení pohledávky. Při právním posouzení věci soud vyšel z ustanovení § 2395 a násl. o. z., které upravují institut smlouvy o úvěru a § 1968 a § 1970 o. z., a nařízení č. 351/2013 o úroku z prodlení. Soud věc dále podřadil pod ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále také jen„ ZSÚ“). Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 16 100 Kč s požadovaným úrokem z prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce v řízení uspěl a vynaložil na zaplacení odměny advokáta po 200 Kč za převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby, v souvislosti s těmito úkony advokátovi nahradil jeho hotové výdaje po 100 Kč, vše spolu s 21% DPH a soudní poplatek 400 Kč (§ 14b vyhl. č.177/1996Sb.).