13 C 103/2022-117 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 146 627,30 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce. Žalovaná uvedla, že by ráda dluh splatila, ale nemá finanční prostředky a nikoho, kdo by jí pomohl s tím, že jí žádná banka peníze nepůjčí. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně uzavřela se žalovanou Smlouvu o zápůjčce [číslo] dne 17. 12. 2020 prostřednictvím komunikace na dálku v souladu s ustanovením článku 8.7. Obchodních podmínek zadáním unikátního jednorázového sms kódu nahrazujícího vlastnoruční podpis a na základě podepsané smlouvy o zápůjčce byla žalobkyní žalované vyplacena zápůjčka ve výši 100 000 Kč (viz. elektronický výpis informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím klientského centra). Žalovaná se dle smlouvy zavázala zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkem částku 282 540 Kč, která se skládala z jistiny 100 000 Kč, obchodního úroku ve výši 128 540 Kč a administrativního poplatku ve výši 54 000 Kč. Splatnost půjčky byla dohodnuta v 60 měsíčních splátkách po 4 709 Kč počínaje dnem 1. 2. 2021 Součástí smlouvy byly Obchodní podmínky pro užívání klientského centra a poskytování spotřebitelského úvěru a splátkový kalendář. Žalovaná zaplatila na jistinu 1 732 Kč a 291 Kč. Žalobkyně doložila výpisy z účtu žalované vedené [anonymizována dvě slova] za období od 1. 9. 2020 do 30. 11. 2020, ze kterých bylo zjištěno, že žalovaná po tuto dobu byla v mínusu, platby od zaměstnavatele byly ve výši 19 325 Kč, 19 090 Kč a 67 357 Kč. Z tohoto účtu odcházely platby na inkaso úvěru na jiné číslo úvěru, než bylo žalobkyně. Dále žalobkyně doložila výplatní listiny zaměstnavatele žalované, kdy za srpen 2020 bylo vyplaceno žalované na mzdě 18 325 Kč (čistá mzda 20 378 Kč), za září 2020 bylo vyplaceno žalované na mzdě 18 325 Kč (čistá mzda 20 260 Kč, za říjen 2020 bylo vyplaceno žalované zaměstnavatelem 67 357 Kč (čistá mzda 68 830 Kč), kdy v této mzdě je započítaná odměna COVID. Z formuláře příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 16. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná zde uvedla jako čistý měsíční příjem 19 500 Kč, což odpovídá i listinám prokazujícím výši mzdy. Dopisem ze dne 2. 9. 2021 byla žalovaná žalobkyní vyzvána k zaplacení dlužných splátek a informovaná o zesplatnění doposud neuhrazené jistiny pro případ jejich nezaplacení. Dopisem ze dne 19. 10. 2021 bylo žalované oznámeno, že došlo k zesplatnění zápůjčky dle smlouvy [číslo] ke dni 18. 10. 2021. Žalované byla zaslána předžalobní výzva ze dne 15. 11. 2021. Žalobkyně tedy poskytla v postavení věřitelky žalované jako spotřebitelce peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, a to na základy smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 17. 12. 2020, aniž žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované – spotřebitelky – úvěr splácet. Žalobkyně měla dostatečné množství podkladů jako výplatní listiny a především výpisy z účtu žalované, a mohla při náležité pozornosti a opatrnosti zjistit, že průměrný příjem žalované je cca 19 000 Kč měsíčně, a že nelze započítat mimořádnou odměnu COVID, která je právě mimořádnou odměnou, nikoli pravidelnou odměnou. Dále musela žalobkyně zjistit z účtu žalované, že žalovaná hradí další úvěry a nikoli pouze tuto jedinou zápůjčku. Dle soudu žalobkyně prověřila úvěryschopnost žalované pouze formálně, a to bez prověření dalších závazků (výdajů žalované), což dokládají právě výpisy z účtu žalované. Smlouva o úvěru ze dne 17. 12. 2020 je tudíž neplatná. Soud žalobu shledal pouze částečně důvodnou a posoudil projednávanou věc po právní stránce následovně: Při právním posouzení věci soud vyšel z ust. § 2991 o. z., které upravují institut bezdůvodného obohacení a ust. § 1968 a § 1970 o. z., a nařízení č. 351/2013 o úroku z prodlení. Soud věc dále podřadil pod ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni poskytnutí zápůjčky (dále také jen„ ZSÚ“). Žalovaná totiž mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavřela smlouvu o peněžité zápůjčce s žalobkyní jako podnikatelkou (§ 419 o. z.) Smlouva o poskytnutí peněžité zápůjčky je smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 ZSÚ. Dle § 86 ZSÚ v rámci posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Na základě tohoto rozhodnutí soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, když nedostatečně zjišťovala při uzavírání smlouvy o zápůjčce její majetkové poměry, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Soud tedy uzavřel, že smlouva o zápůjčce je neplatná i ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou 97 977 Kč, tedy ve výši nesplacené jistiny. Soud přiznal i příslušenství pohledávky, kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení (§ 1970 o. z.). Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Zákonný úrok z prodlení upravuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku. Ve zbylé části včetně příslušenství pak soud s ohledem na zjištěný skutkový stav žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce měl ve věci pouze částečný úspěch ve výši 67 % z celkově uplatněné pohledávky a má tedy nárok na zaplacení nákladů řízení ve výši 34 % (úspěch mínus neúspěch) z celkově uplatněných nákladů řízení z tarifní hodnoty přiznané pohledávky. Celkové náklady řízení žalobce dle vyhlášky číslo 177/96 Sb. činí za jeden úkon z tarifní hodnoty 97 977 Kč částku 5 020 Kč, celkem za čtyři úkony (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast u jednání dne 18. 1. 2023) ve výši 20 080 Kč, za poloviční úkon při vyhlášení rozsudku na jednání dne 18. 1. 2023 ve výši 2 510 Kč dle § 11 odst. 2 písm. f) citované vyhlášky, za pět režijních poplatků dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky po 300 Kč ve výši 1 500 Kč, tedy celkem 24 090 Kč, plus DPH 21 % z této částky ve výši 5 058,90 Kč, dále náhrada za zameškaný čas k cestě na jednání dne 17. 1. 2023 a zpět za 9 půlhodin po 100 Kč dle § 14 citované vyhlášky ve výši 900 Kč, náhrada za zameškaný čas k cestě na jednání dne 18. 1. 2023 a zpět za 9 půlhodin po 100 Kč dle § 14 citované vyhlášky ve výši 900 Kč plus DPH z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč, náhrada cestovních výdajů vozidlem na jednání dne 17. 1. 2023 a dne 18. 1. 2023 z [obec] do [obec] a zpět (2x 113 km) v celkové výši dvakrát 1 712 Kč plus DPH z částky 3 424 Kč ve výši 719,04 Kč. Celkové náklady žalobce tak činí 35 469,94 Kč Soudní poplatek činí 5 8