14 C 156/2023-82 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 26 198 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 8. 9. 2021, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky 30 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že splnila povinnost podle zákona o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. 2. Žalovaný uvedl, že si je vědom toho, že žalobkyni dluží žalovanou částku a byl ochoten žalobkyni vrátit to, co obdržel a nesplatil, avšak ve splátkách maximálně po 1 000 Kč měsíčně. Ke svým poměrům uvedl, že nepracuje, je evidovaný úřadem práce, ale žádnou podporu nepobírá. Žije z toho, co dostane od příbuzných, a dále mu pomáhá kamarád. Celý rok 2022 byl žalovaný v pracovní neschopnosti, invalidní důchod mu nebyl přiznán. Vyučený je prodavačem, práci aktivně shání, zatím bezvýsledně. S bývalou přítelkyní dluží [právnická osoba], kde si půjčili cca 650 000 Kč, částka se tři roky splácí a o zůstatku žalovaný neměl přehled. Dále uvedl, že dluží [právnická osoba] (splácí 400 Kč měsíčně), [právnická osoba] [anonymizováno] (splácí 200 Kč měsíčně), [právnická osoba] celkem cca 16 000 Kč ze dvou smluv a [právnická osoba]. U [právnická osoba] má dluh z kreditní karty. Společný dluh s přítelkyní vznikl asi v roce 2018 a ostatní dluhy vznikly v roce 2020, 2021. Žalovaný namítal, že nebyla dostatečně posouzena jeho úvěru schopnost. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti: 4. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že předmětem podnikání žalobkyně je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. 5. Z obsahu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 8. 9. 2021, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému – spotřebiteli – peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Pro poskytnutí úvěru uvedl žalovaný ve smlouvě číslo účtu [bankovní účet]. Z přílohy [číslo] ke smlouvě o úvěru bylo zjištěno, že zprostředkovatelem úvěru byla paní [jméno] [příjmení] a provize zprostředkovatele činila 2 500 Kč. 6. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že dne 10. 9. 2021 byla na účet č. [bankovní účet] zaúčtována částka 27 500 Kč. [příjmení] 2 500 Kč byla zaúčtována na účet s názvem [jméno] [příjmení]. 7. Z posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne 10. 9. 2021 soud zjistil, že žalobkyně zjišťovala informace důležité pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Ve formuláři byl vyplněn příjem žalovaného 20 000 Kč a příjmy domácnosti 41 000 Kč. Ve výdajích byla uvedena částka na bydlení 5 850 Kč a úvěry ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně měla k dispozici jeden výplatní lístek, ze kterého byla zjištěna čistá mzda žalovaného za měsíc srpen 2021 ve výši 14 699 Kč, průměrná čistá mzda byla na výplatním lístku uvedena ve výši 18 544 Kč. K dalším příjmům domácnosti žalovaného nebyl důkaz předložen. 8. Z přehledu splátek bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil žalobkyni splátky v celkové výši 14 600 Kč. 9. Z písemných upomínek ze dne 26. 12. 2022 a ze dne 25. 1. 2023, z čestných prohlášení a ze seznamů odeslaných upomínek soud zjistil, že žalobkyně žalovaného upomínala a vyzývala k zaplacení. Z písemné výzvy ze dne 25. 2. 2023 bylo zjištěno, že advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení jistiny s příslušenstvím. Upomínky i předžalobní výzva byly žalovanému odeslány na adresu, kterou žalovaný uvedl ve smlouvě, tj. [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. 10. Nebylo zjištěno, že žalobkyně dříve, než přenechala žalovanému peněžní prostředky, s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného – spotřebitele – úvěr splácet. Smlouva o úvěru ze dne 8. 9. 2021 je tak neplatná, platně tudíž nebyly sjednány úroky ani další poplatky. 11. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč, aniž s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného – spotřebitele – úvěr splácet. Smlouva o úvěru je neplatná, přijetím částky 27 500 Kč se žalovaný bezdůvodně obohatil a je jeho povinností bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Žalovaný dosud uhradil žalobkyni částku 14 600 Kč a v době rozhodování soudu zbývalo vydat bezdůvodné obohacení ve výši 12 900 Kč. 12. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 13. Bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Povinností věřitele bylo ve smyslu ustanovení § 86, § 87 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit před uzavřením smlouvy řádně úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že věřitel spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Soud dále vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 ze kterého vyplývá, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnosti smlouvy, a to i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. K tomuto závěru vede také rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo]. 15. V daném případě žalobkyně nesplnila povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného – spotřebitele – na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně měla k dispozici pouze jeden výplatní lístek, ze kterého byla zjištěna čistá mzda žalovaného za měsíc srpen 2021 ve výši 14 699 Kč, průměrná čistá mzda byla uvedena ve výši 18 544 Kč. Při posouzená úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z celkových příjmů domácnosti žalovaného ve výši 41 000 Kč, aniž měla ověřeny a doloženy zdroje a výši příjmů žalovaného. Důsledkem nesplnění této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. 16. Podle § 2993 občanského zákoníku platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 17. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, proto je smlouva o úvěru neplatná. Bylo zjištěno, že žalovaný přijal peněžitou částku 27 500 Kč a částku 14 600 žalobkyni uhradil. Soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni částku 12 900 Kč O povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Přijetím částky 27 500 Kč se žalovaný bezdůvodně obohatil a ke dni 26. 2. 2023 byl žalovaný nepochybně v prodlení se zaplacením, když žalobkyně již dříve žalovaného o zaplacení upomínala. Výrokem rozsudku pod bodem II pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, pak nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků a poplatků. 18. Na žádost žalovaného soud uložil splnění povinnosti ve splátkách, což připouští ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Při stanovení výše splátek soud přihlédl ke skutečnosti, že žalovaný má závazky i vůči dalším věřitelům. Soud má za to, že splátku 1 000 Kč měsíčně bude žalovaný reálně schopen žalobkyni splácet. V případě, že žalovaný nezaplatí řádně a včas kteroukoliv ze splátek, stává se k žádosti žalobkyně jednorázově splatnou celá dlužná částka (§ 1931 občanského zákoníku). 19. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu.