14 C 320/2023-33 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal žalobou podanou soudu proti žalované zaplacení částky v souhrnné výši 53 064 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce – spol. [právnická osoba], [IČO] – poskytl žalované ve třech případech peněžní prostředky dle smlouvy o zápůjčce (úvěru), avšak žalovaná nehradila splátky řádně a včas dle smluvních ujednání. Pohledávky z těchto smluv byly postoupeny na žalobce dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. O skutkovém stavu věci učinil soud z listinných důkazů následující závěr: [právnická osoba], [IČO], jako původní věřitel poskytl žalované v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč, a to na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 13. 6. 2019 Smlouva byla uzavřena na dobu určitou. Žalovaná se zavázala zápůjčku pravidelně splácet, a to včetně souhrnného poplatku (úroků) ve výši 22 688 Kč, prostřednictvím pravidelných 24 měsíčních splátek po 2 029 Kč, resp. v poslední splátce 2 021 Kč. Žalovaná měla nejpozději zaplatit celou dlužnou částku dne 13. 6. 2021. Žalovaná dlužnou částku řádně a včas nesplácela a původní věřitel dne 14. 12. 2022 postoupil pohledávku žalobci. Ke dni rozhodování soudu dlužila žalovaná žalobci celkem částku 27 759 Kč (dlužná jistina 16 951,59 Kč, dlužné poplatky 10 807,41 Kč) a od 15. 12. 2022 nadále trvalo prodlení žalované se zaplacením, tj. ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky. [právnická osoba], [IČO], jako původní věřitel poskytl žalované v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 29. 9. 2019. Žalovaná se zavázala zápůjčku pravidelně splácet, a to včetně souhrnného poplatku (úroků) ve výši 14 781 Kč, prostřednictvím pravidelných 18 měsíčních splátek po 1 655 Kč. Žalovaná měla nejpozději zaplatit celou dlužnou částku dne 22. 3. 2021. Žalovaná dlužnou částku řádně a včas nesplácela a původní věřitel dne 14. 12. 2022 postoupil pohledávku žalobci. Ke dni rozhodování soudu dlužila žalovaná žalobci celkem částku 17 881 Kč (dlužná jistina 9 915,05 Kč, dlužné poplatky 7 965,95 Kč) a od 15. 12. 2022 nadále trvalo prodlení žalované se zaplacením, tj. ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky. [právnická osoba], [IČO], jako původní věřitel poskytl žalované v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 19. 1. 2020. Žalovaná se zavázala úvěr pravidelně splácet, a to včetně souhrnného poplatku (úroků) ve výši 9 493 Kč, prostřednictvím pravidelných 52 týdenních splátek po 414 Kč. Žalovaná měla nejpozději zaplatit celou dlužnou částku dne 17. 1. 2021. Žalovaná dlužnou částku řádně a včas nesplácela a původní věřitel dne 14. 12. 2022 postoupil pohledávku žalobci. Ke dni rozhodování soudu dlužila žalovaná žalobci celkem částku 7 424 Kč (dlužná jistina 4 904,84 Kč, dlužné poplatky 2 519,16 Kč) a od 15. 12. 2022 nadále trvalo prodlení žalované se zaplacením, tj. ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky. Před podáním žaloby odeslal právní zástupce žalobce žalované výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. Právní posouzení věci vychází z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Po provedeném dokazování učinil soud právní závěr, že mezi právním předchůdcem žalobce, tj. spol. [právnická osoba], [IČO], a žalovanou byla platně ve třech případech uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 o. z. Žalovaná porušila svou povinnost vrátit věřiteli řádně a včas poskytnuté peněžní prostředky včetně poplatků (úroků), když plnila na dluh ze všech smluv jen v částečném rozsahu. Postoupení pohledávek ze smluv o zápůjčce na žalobce posoudil soud dle § 1879 a násl. o. z. Výrokem rozsudku pod bodem I soud proto uložil žalované povinnost dlužnou částku, úroky a úroky z prodlení zaplatit. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 o. z., podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Výrokem rozsudku pod bodem II soud žalobu zamítl v části týkající se požadavku na placení dalších úroků ze zápůjček. Z obsahu smluv o zápůjčkách nebylo zjištěno, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla sjednána povinnost další úroky platit, neboť smlouvy ukládaly žalované povinnost zaplatit úroky vždy v konkrétně uvedené fixní částce. Částky úroků z poskytnutých zápůjček byly přehledně ve smlouvách uvedeny. Pokud požadoval původní věřitel placení dalších úroků, pak měla být tato povinnost ve smlouvě jednoznačně uvedena obdobným přehledným způsobem, jak tomu bylo v případě fixní úrokové částky. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, neboť neúspěch žalobkyně se týkal příslušenství pohledávky. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 123 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 8, § 7 bodu 5 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 3 260 Kč. Advokát poskytl žalobci tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.