14 C 434/2022-99 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobkyně se domáhala žalobou, podanou soudu proti žalované dne 9. 6. 2022, zaplacení částky 24 793,75 Kč s příslušenstvím. Po podání žaloby vzala žalobkyně žalobu zpět v části o zaplacení úroku ve výši 17,25 % ročně z částky 8 400,51 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 28. 6. 2019, kterou se žalovanou uzavřel věřitel - společnost [právnická osoba], [IČO]. Pohledávka byla žalobkyni postoupena. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce splnil zákonnou povinnost podle zákona o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované zápůjčku splácet. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti: 4. Původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků posuzoval schopnost žalované zápůjčku splácet, což bylo zjištěno ze zákaznické karty zákazníka - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 28. 6. 2019. Žalovaná žádala původního věřitele o poskytnutí zápůjčky ve výši 20 000 Kč. Původní věřitel zjišťoval od žalované informace důležité pro posouzení úvěruschopnosti žalované. Podle údajů, které žalovaná uvedla, bylo do formuláře vyplněno, že žalovaná byla svobodná, nájemnice, měla základní vzdělání a pracovala na plný pracovní úvazek. Žalovaná pobírala čistý měsíční příjem ve výši 20 783 Kč, další čisté příjmy domácnosti uvedla žalovaná ve výši 55 780 Kč, odhadované měsíční výdaje žalované činily 3 500 Kč měsíčně. Poskytovatel zápůjčky na formuláři křížkem označil dokumenty, které měl k dispozici k ověření finanční situace žalované – jednalo se o pracovní smlouvu, potvrzení o příjmu a 2 výplatní pásky. Ve formuláři bylo dále křížkem označeno, že žalovaná v dané době neměla zápůjčku u jiné společnosti. Žalovaná podpisem potvrdila úplnost, přesnost a pravdivost všech údajů, které do karty zákazníka uvedla. 5. Z výplatních lístků za květen a červen bylo zjištěno, že čistá mzda činila 21 217 Kč, resp. 20 349 Kč. 6. Z písemné smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 28. 6. 2019 bylo zjištěno, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku pravidelně splácet, a to včetně poplatků a úroků. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit částku původnímu věřiteli částku 28 083 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 469 Kč, poslední splátka činila 412 Kč. Z obsahu smlouvy soud zjistil, že peněžitou částku 14 000 Kč převzala žalovaná při uzavření smlouvy. Pro případ prodlení žalované se splácením byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s níž byla žalovaná v prodlení. Dále bylo ujednáno, že původní věřitel má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které vzniknou v důsledku prodlení se splácením, výše poplatků byla stanovena ve smluvních podmínkách. 7. Z evidence a přehledu původního věřitele bylo zjištěno, že žalovaná zápůjčku řádně a včas nesplácela a původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a z přílohy [číslo] ke smlouvě o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno, což soud zjistil z písemného oznámení. Ke dni podání žaloby evidovala žalobkyně dlužnou jistinu 8 400,51 Kč, dlužné poplatky (úroky) 6 893,24 Kč, smluvní pokutu 7 000 Kč a sankční poplatky ve výši 2 500 Kč, celkem 24 793,75 Kč. Kapitalizované zákonné úroky z prodlení činily 572,88 Kč. 8. Z tvrzení, které žalovaná nerozporovala, bylo zjištěno, že původní věřitel do postoupení pohledávky evidoval žalovanou uhrazenou částku 10 800 Kč. Z této částky původní věřitel zaúčtoval 5 599,49 Kč na jistinu a 5 200,51 Kč na poplatky. 9. Z výzvy k úhradě – předžalobní výzvy ze dne 20. 5. 2022 – soud zjistil, že advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovanou k zaplacení částky 25 966,86 Kč a upozornil na narůstající příslušenství. 10. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že v době rozhodování soudu žalovaná dlužila žalobkyni jistinu 8 400,51 Kč, dlužné poplatky (úroky) 6 893,24 Kč, smluvní pokutu 7 000 Kč a sankční poplatky ve výši 2 500 Kč, celkem 24 793,75 Kč. Kapitalizované zákonné úroky z prodlení činily 572,88 Kč a od 18. 3. 2022 nadále trvalo prodlení žalované se zaplacením. 11. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. 12. Při jednání dne 31. 5. 2023 vzala žalobkyně částečně žalobu zpět, a to v části týkající se úroků z úvěru. Výrokem rozsudku pod bodem II soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil ve smyslu § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu. 13. Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o zápůjčce vystupovala v postavení spotřebitelky, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 14. Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaná uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku. Původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posuzoval schopnost žalované – spotřebitelky – splácet poskytnuté peněžní prostředky, a to na základě informací získaných od žalované i na základě předložených dokladů. S ohledem na provedené posouzení mohl původní věřitel uzavřít, že žalovaná bude schopna splácet zápůjčku ve výši 14 000 Kč s příslušenstvím, žalovaná přitom žádala o úvěr ve výši 20 000 Kč. V části týkající se souhrnného poplatku a úroků vzal soud v úvahu skutečnost, že žalovaná získala předmětné peněžní prostředky bezprostředně po té, kdy o ně požádala, a to v hotovosti a bez nutnosti zajištění či jejich účelové vázanosti. Znamenalo to pro ni nepochybně mnohem snazší a rychlejší přístup k potřebným finančním prostředkům, než kdyby o ně musela žádat u některé bankovní instituce. V případě zápůjčky od banky by také žalovaná musela absolvovat přísnější proces ověřování schopnosti zápůjčku splatit. S tím souvisela i zvýšená rizikovost obchodu pro právního předchůdce žalobkyně. Právě z těchto důvodů byl soud ochoten akceptovat jako přiměřenou vyšší úplatu za poskytnutí úvěru. 15. Podle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 24. 4. 2020, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Dle odst. 4 téhož ustanovení, odstavce 1, 2 a 4 se použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby. 16. Původní věřitel neevidoval řádné a včasné splácení poskytnutých zápůjček a pohledávky za žalovanou postoupil žalobkyni dle § 1879 a násl. občanského zákoníku. Nebylo tvrzeno, tudíž ani prokázáno, že žalovaná dlužné částky žalobkyni zaplatila, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalované povinnost veškeré dlužné částky zaplatit. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Smluvní pokuta byla sjednána v souladu s ustanovením § 2048 a násl. občanského zákoníku. 17. Při posouzení dané věci z hlediska ustanovení části první hlavy I. občanského zákoníku soud uzavřel, že uložením povinnosti zaplatit dlužné částky v dané věci nebyly ve vztahu k žalované porušeny zásady, na nichž spočívá soukromé právo, jsou vyjádřeny v ustanoveních § 1 až § 14 občanského zákoníku a jsou v nich zakotveny obecné a základní principy soukromého práva. 18. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá a § 142 odst. 3 občanského soudního řádu. Žalobkyně z procesního hlediska zavinila, že řízení bylo částečně zastaveno, tudíž se při konečném rozhodování o náhradě nákladů řízení na tuto část hledí jako na neúspěch žalobkyně. Soud přiznal žalobkyni plnou výši náhrady nákladů řízení, neboť zastavení řízení se týkalo jen části příslušenství pohledávky. 19. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 992 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokát poskytl žalobkyni následující úkony právní služby: 1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva k zaplacen