14 C 76/2023-19 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 70 843 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru č. SUA16/000771, kterou žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 10. 2. 2016 Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. O skutkovém stavu věci soud z předložených důkazů zjistil, že na základě smlouvy o úvěru ze dne 10. 2. 2021 žalobkyně poskytla žalované – spotřebitelce – peněžitou částku 180 899 Kč, a to na nákup zboží. V souladu se smlouvou o úvěru byla částka zaslána přímo prodejci na úhradu kupní ceny vozidla. Úroky byly smluveny ve výši 19,726 % ročně (zaokrouhleno). Pro případ porušení smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná se zavázala úvěr splácet dle splátkového kalendáře. Ze saldokonta a z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná úvěr řádně nesplácela. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení celého závazku, dlužná částka byla ke dni zesplatnění vyčíslena na 70 843 Kč a byla tvořena následujícím: - dlužné splátky do data zesplatnění úvěru ve výši 19 910 Kč, - obchodní úrok ve výši 433 Kč, - nesplacená jistina 49 440 Kč, - smluvní sankce ve výši 700 Kč - účelně vynaložené náklady 360 Kč. Dlužné částky žalovaná neuhradila, přestože byla k zaplacení vyzvána. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalované povinnost dlužné částky zaplatit. Hmotněprávní posouzení věci vychází z ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, o smluvní pokutě soud rozhodl dle ustanovení § 2048 až § 2052 občanského zákoníku O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 834 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 3 940 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.