17 C 106/2023-24 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 1. 11. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení částky 26 730 Kč a příslušenství. Tvrdil, že se žalovaným uzavřel dne 18. 7. 2021 smlouvu o zápůjčce, podle které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (jistina), a to připsáním na žalovaným označený účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit žalobci„ poplatek“ ve výši 6 300 Kč, přičemž jistina spolu s poplatkem byly splatné ve třech měsíčních splátkách nejpozději k datu 27. 10. 2021. Žalovaný svým smluvním závazkům nedostál a do prodlení se dostal se všemi dohodnutými splátkami. Na dluh z této smlouvy neuhradil žalovaný ničeho. Vedle dluhu na jistině a úroku, požaduje žalobce po žalovaném přisoudit též smluvní pokutu ve výši 5 430 Kč a vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky (s prodlením žalovaného s plněním, spočívající v písemných výzvách k plnění) ve výši 2 500 Kč. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud žalobu shledal důvodnou a po právní stránce posoudil projednávanou věc následovně: Právní vztahy mezi žalobcem a žalovaným se v souladu s § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) řídí v daném případě novým občanským zákoníkem (o.z.), a to ust. § 2390 a násl. o.z. upravujícími institut smlouvy o zápůjčce a dále ust. § 1968 o.z. § 1970 o.z., pokud jde o posouzení příslušenství. Pokud jde o smluvní pokutu, tak tu soud posoudil dle ust. § 2048 a násl. o.z. v návaznosti na ust. § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Závazkový vztah mezi žalobcem a žalovaným byl založen na základě platně uzavřené smlouvy o zápůjčce ve znění příslušných obchodních podmínek dle ust. § 2390 a násl. o.z. Žalobce poskytl žalovanému zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, včetně telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalovaný zaškrtl řádek s tímto textem:„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaný zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobce. Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to [příjmení], který [právnická osoba] zaslala na klientem uvedené telefonní číslo. Žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (jistina), a to připsáním na žalovaným označený účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit žalobci poplatek (kapitalizovaný úrok) ve výši 6 300 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Celková výše dluhu činí 21 300 Kč a skládá se z dluhu na jistině ve výši 15 000 Kč, dluhu na poplatku (úroku z úvěru) ve výši 6 300 Kč a dále dluhu na nákladech spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč (písemné výzvy k plnění odeslané dne 21. 8. 2021, 1. 9. 2021, 20. 9. 2021, 23. 9. 2021, 4. 10. 2021 – viz čl. 2 smlouvy). Vedle toho soud uzavřel, že žalobce též důvodně po žalovaném požaduje k úhradě smluvní pokutu, kterou účastníci rovněž sjednali v souladu s ust. § 2048 a násl. o.z. ve smlouvě (viz bod 2.4), když tato rovněž vyhovuje zákonným požadavkům v návaznosti na ust. § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Bylo na žalovaném, aby v průběhu řízení prokázal, že dluh ze shora citované smlouvy o zápůjčce zaplatil. Důkazní břemeno ohledně tohoto tvrzení leželo na něm. Žalovaný se však k věci vůbec nevyjádřil a neprokázal, že by dlužnou částku zaplatil. Proto soud uzavřel, že jeho povinnost k zaplacení žalované částky 26 730 Kč dosud trvá. Na základě všech výše uvedených skutkových zjištění a právních úvah soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl v plném rozsahu. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud České republiky zrušil dne 25. 4. 2013 vyhl. č. 484/2000 Sb., přiznal soud úspěšnému žalobci odměnu dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Podle § 14b) odst. 1 cit. vyhlášky činí v dané věci mimosmluvní odměna za 3 úkony právní služby částku 900 Kč. Advokát žalobce učinil v řízení tyto úkony právní služby - převzetí věci a sepis žaloby, výzva k plnění, odměna advokáta proto dosahuje částky 900 Kč (tj. 300 Kč/úkon). Ke každému úkonu právní služby náleží advokátu náhrada hotových výdajů v paušální částce po 100 Kč/úkon podle § 14b) odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, tj. celkem 300 Kč Náklady žalobce za zastoupení advokátem tak dosahují výše 1 200 Kč, ke kterým je třeba připočíst ještě zaplacený soudní poplatek ve výši 1 070 Kč Náklady řízení v celkové výši 2 270 Kč jsou splatné k rukám zástupce žalobce podle § 149 o.s.ř. Lhůtu k plnění dle výroků I. a II. soud stanovil jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. l o.s.ř. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce se opakovaně domáhá svých nároků ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž používá ustálený vzor návrhu na zahájení řízení, který pouze v jednotlivostech upravuje pro účel konkrétního řízení. Proto soud rozhodl o nákladech právního zastoupení dle § 14b označené vyhlášky.