18 C 186/2023-31 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 7. 2023 po žalované domáhala zaplacení částky 43 679 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovanou dne 25. 4. 2019, číslo úvěru [číslo]. V žalobě uvedla, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 39 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 7 800 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 7 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 600 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 1 170 Kč počínaje 3. 5. 2019. Žalovaná nesplácela řádně a včas, když na dluh zaplatila celkem 28 021 Kč. Dlužná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 33 972,56 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 98 706,44 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 23 462,61 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výší 9 502,88 Kč, úroků ve výši 24,69 % ročně z dlužné jistiny ve výši 33 972,56 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 33 972,56 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení. Poslední splátka byla zaplacena dne 12. 9. 2022 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalobkyně v žalobě uvedla, že úvěruschopnost žalované ověřovala, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly prověřovány oproti dokladům uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, doklad o přiznání mateřské /rodičovské, faktury za elektřinu, vodu, plyn telefon, a přesto byla soudem usnesením ze dne 25. 10. 2023 vyzvána, aby doplnila svá tvrzení vyplývající z § 86 zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, tedy že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a navrhla důkazy k jejich prokázání, neboť žalobkyní předložené doklady dle názoru soudu v dostatečné míře neprokazovaly splnění této povinnosti. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 4. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dne 25. 4. 2019 žalované finanční prostředky ve výši 39 000 Kč spolu s úrokem ve výši 7 800 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 7 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 600 Kč, v pravidelných týdenních splátkách po 1 170 Kč počínaje 3. 5. 2019. Ze smlouvy dále soud zjistil, že žalovaná se svým podpisem zavázala, že právnímu předchůdci žalobkyně poskytl pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná uvedla, že má vlastní bydlení a to na adrese [adresa žalované], [příjmení] 100. Pracuje na hlavní pracovní poměr u společnosti [právnická osoba] a její příjem ze zaměstnání je ve výši 9 000 Kč, dále pobírá státní podporu ve výši 7 000 Kč, když v dokumentech k ověření finanční situace žadatele uvedla, že předkládá mimo pracovní smlouvy a výplatních pásek i doklad o přiznání mateřské/ rodičovské, celkem její příjmy byly vyčísleny částkou [anonymizováno] [číslo]. Výdaje tvoří celkem 5 495 Kč a skládají se z výdajů na bydlení 345 Kč, osobní výdaje 3 800 Kč, další výdaje 1 350 Kč, v kolonce ověřené dokumenty je zaškrtnuto v kolonce pracovní smlouva, výplatní pásky a doklad o přiznání mateřské/rodičovské a faktury za elektřinu, vody plyn, telefon. Žalovaná dále uvedla, že je vdaná a že nemá žádné nezaopatřené děti. Soud učinil skutkový závěr, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 39 000 Kč. Při zkoumání schopností žalované úvěr splácet, ovšem právní předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, aniž by náležitě prověřil, zda má žalovaná další dluhy a výdaje, eventuálně zda je reálné, aby její příjmy pokryly týdenní splátky úvěru po 1 170 Kč, tedy 4 680 Kč měsíčně. Dle karty klienta příjem žalované byl ve výši 16 000 Kč. Plynul jednak z hlavního pracovního poměru (9 000Kč) a dále státní podpory – hlavní (7000 Kč). Ta může představovat starobní eventuálně invalidní důchod, mateřskou/rodičovskou, eventuálně podporu v nezaměstnanosti. Pokud žalovaná uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnosti a předložila pracovní smlouvu a starobní důchod s ohledem na věk žalované se může vyloučit, pak lze dovodit, že částka 7 000 Kč byla poskytována žalované jako invalidní důchod. Měsíční výdaje pouze 5 495 Kč, tato částka se zdá být naprosto nereálná k uspokojení základních životních potřeb žalované vzhledem k závěru, že pobírá invalidní důchod. Také měsíční částka na bydlení ve výši 345 Kč (nájem inkaso energie) neodpovídá realitě i při zohlednění, že žalovaná má vlastní bydlení a je vdaná. Z tohoto hlediska postup žalobkyně nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Žalobkyně (její právní předchůdce) jako věřitelka měla úvěruschopnost žalovaného zkoumat nejen vzhledem k prokázané výši jejího měsíčního příjmu, ale též zohlednit její měsíční výdaje. Žalobkyně však s odbornou péčí nepostupovala, kdy řádně neporovnala výdaje a příjmy žalovaného. Mimo jiné žalobkyně, respektive její právní předchůdce neprověřil, tvrzení žalované týkající se měsíčních výdajů žalovaného a tvrzení, že žalovaná má vlastní duh bydlení, přestože vzhledem k velikosti jeho portfolia a zkušenosti a ceně za jakou úvěr poskytuje, by takové chování bylo nejen žádoucí, ale zejména očekávané. Bez takového zjištění není možné řádně posoudit úvěruschopnosti na straně žalovaného. Soud uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru. Dále byla věc posouzena dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná od právního předchůdce žalobkyně přijala peněžitou částku 39 000 Kč soud výrokem rozsudku pod bodem I. uložil žalované povinnost vrátit žalobkyni toto plnění ponížené o částku 28 021 Kč, kterou již žalovaná uhradila. O povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb a to od doručení oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k zaplacení. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně měla ve věci méně než poloviční úspěch. Žalovanému náklady řízení v souvislosti s tímto řízením nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Lhůtu k plnění dle výroku č. I tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní.