20 C 221/2023-38 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne 13. 10. 2022 (pův. u OS [obec] pod sp. zn. 117C 32/2022) se žalobce domáhal po žalované zaplacení uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaná si zapůjčila dne 7. 11. 2020 částku ve výši 60 000 Kč a zavázala se ji vrátit do 31. 12. 2020, což neučinila. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalovaná dne 7. 11. 2020 skutečně uzavřela smlouvu, na základě které vznikl uvedený dluh. Podle ustanovení § 1724 odst. 1 o. z. platí, že smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Žalovaná netvrdila, tudíž ani neprokázala, že by dluh z půjčky zaplatila, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I. uložil žalované částku v uvedené celkové výši zaplatit. Žalovaná je také v prodlení se zaplacením dluhu: O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 o. z. a § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. Soud vycházel především ze smlouvy – č. l. 7; žalovaná dluh v průběhu řízení nesporovala (nebyla vznesena žádná námitka proti opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku). Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání postupem dle ust. § 115a o. s. ř.. Věc byla posouzena dle § 2390-4 zák. č. 89/2012 Sb., obč. zákoníku. Podle ust. § 2390 o. z. "přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu", vznikne smlouva o zápůjčce. I tyto smlouvy je třeba dodržovat - ust. § 3 odst. 2 písm. d) o. z. Dále platí např. i to, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky atd. Vydlužitel má povinnost zápůjčku vrátit. Tuto svou primární povinnost žalovaná nesplnila. Podaná žaloba je pak důvodná. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.. Žalobce v řízení uspěl a vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady řízení žalobce představuje soudní poplatek ve výši 3 000 Kč podle položky 2 sazebníku soudních poplatků jako přílohy zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích. Dále soud žalobci přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za právní zastoupení advokátem. Výši těchto nákladů soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Takto soud žalobci přiznal odměnu advokáta za 3 úkony právní služby dle této vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále soud žalobci přiznal náhradu hotových výdajů citované vyhlášky za uvedené 3 (2,5) úkony právní služby, to vše zvýšené o 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Ve výroku II. tak soud celkem přiznal žalobci náhradu nákladů řízení celkem v uvedené výši. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu. Lhůtu k plnění povinností výroků tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř..