20 C 246/2023-18 — Okresní soud v Hradci Králové

Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání postupem dle ust. § 115a o. s. ř.. Předmětem tohoto řízení (pův. EPR [číslo]) je uplatněný nárok žalobce vůči žalované ve výši žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru (2x), kterou žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] Předmětem smlouvy byl úvěr ve výši 75 000 Kč (smlouva ze dne 28. 2. 2020) a ještě dříve poskytnutý úvěr ve výši 300 000 Kč (smlouva ze dne 7. 11. 2019). Věřitel, tedy společnost [právnická osoba], pak pohledávku postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek ke dni 22. 11. 2021 žalobci; z tohoto důvodu vymáhá dlužnou částku právě žalobce. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce skutečně došlo v obou případech k uzavření shora specifikované smlouvy, na základě níž vyčerpala žalovaná shora uvedenou částku, neplnila své povinnosti ze smlouvy, nehradila stanovené splátky, je tedy povinna uhradit žalobci vzniklý dluh včetně veškerého příslušenství. O skutkovém stavu věci soud činí závěr jednak na podkladě žalobcem předložených listin, ale i na základě toho, že žalovaná dluh v průběhu řízení nesporovala – nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by žalovaná dluh zaplatila, nebo vznesena jiná námitka proti opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku. Soud posoudil projednávanou věc po právní stránce následovně: Soud dospěl v obou případech k závěru, že právní vztahy mezi žalobcem a žalovanou se řídí prvořadě smlouvou samotnou, - smluvními podmínkami, akceptovanými oběma stranami (resp. žalovanou a právním předchůdcem žalobce [právnická osoba]), a při aplikaci právní úpravy též občanským zákoníkem. Věc byla vedle speciální právní úpravy zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (s účinností od 1. 12. 2016 zák. č. 257/2016 Sb.), primárně posouzena dle § 2395-2400 zák. č. 89/2012 Sb., obč. zákoníku. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. I tyto smlouvy je třeba dodržovat - ust. § 3 odst. 2 písm. d) o. z. Primární povinnost peněžní prostředky vrátit žalovaná v obou případech nesplnila. Podaná žaloba je pak důvodná. Dle § 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Soud v obou případech vycházel především ze smlouvy a dalších listin – ISAS (smlouva, odstoupení/prohlášení úvěru za splatný v obou případech ze dne 25. 3. 2021 s uvedenou strukturou dluhu vč. poplatků; pokud v žalobě je uvedeno, že„ Oznámení o prohlášení úvěru za splatný“ bylo datováno 25. 3. 2021 a ve skutečnosti je listina v obou případech datována 27. 3. 2021, na podstatě věci to nic nemění) a dospěl k závěru, že v daném případě má tedy žalobce právo v obou případech na uvedenou částku s přísl., tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle ustanovení § 1968 o. z. č. 89/2012 Sb. dlužník, který řádně a včas svůj dluh nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. je pak věřitel oprávněn požadovat vedle plnění i úroky z prodlení, ohledně určení výše úroků z prodlení se pak odkazuje na nařízení vlády. Nařízením vlády č. 351/2013 Sb. je tato výše stanovena odkazem na repo sazbu ČNB zvyšované v každém kalendářním pololetí o 8 procentních bodů (§ 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.). V daném případě má tedy žalobce právo též na úrok z prodlení, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Na základě všech výše uvedených skutkových zjištění a právních úvah soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl v plném rozsahu. Postoupení pohledávky upravuje občanský zákoník ve svých ustanoveních § 1879 a násl.. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce uvedené ve výroku II. rozsudku. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 14 879 Kč podle položky 1 sazebníku soudních poplatků jako přílohy zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, sestávající z částky 9 820 Kč za každý ze tří úkonů včetně 3 paušálních náhrad po 300 Kč a to vše + DPH ve výši 21 % (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Lhůtu k plnění povinností výroků tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř..